V roce 1989 bylo v Československu téměř 85 tisíc milicionářů: Jak armáda dělníků bránila socialismus?

Obrázek uživatele vaclav.roman
24.02.2019, 12:12

V únorových dnech roku 1948 převzali komunisté moc, v té samé době byli dělníci vybaveni zbraněmi a vznikly Lidové milice, které měly za úkol bránit socialismus. I když nebyly nijak legislativně ukotveny, fungovaly až do pádu komunistického režimu.

Dělníci se zbraní

Stranické armádě, která neměla žádnou oporu v zákoně, se dobovým žargonem říkalo také ozbrojené pěsti dělnické třídy. Založení Lidových milicí bylo součástí komunistického převratu, původně měli ozbrojení, straně loajální dělníci bránit továrny před sabotéry a diverzanty, jejich hlavním cílem však bylo jakkoliv zabránit návratu předúnorových poměrů.

Lidové milice pomohly komunistům udržet se u moci téměř 42 let. Důležité byly hlavně v roce 1948, kdy byly využity k ovládnutí Prahy, ačkoliv už politické rozhodnutí o převzetí moci padlo, nespokojenci organizovali demonstrace, které bylo třeba rozprášit.

Lidové milice skutečně zasahovaly. Poprvé hned v roce 1948, kdy zakročily proti vysokoškolákům, kteří pochodovali k Pražskému hradu, aby podpořili prezidenta Edvarda Beneše. Proti průvodu vyrazilo několik stovek milicionářů, studenty se podařilo rozehnat.

V roce 1953 pak milice potlačily nepokoje, ke kterým došlo v Plzni kvůli měnové reformě. K tragickému zásahu milicionářů došlo na první výročí srpnové okupace. Tehdy bylo proti demonstrantům nasazeno kromě jednotek VB a vojáků také 27 tisíc příslušníků Lidových milicí a při střetu s nimi, lidé umírali. Milicionáři zavraždili minimálně pět lidí.

Lidové milice byly nasazeny i v roce 1989, rozháněly demonstrace, které se konaly v lednu v rámci tzv. Palachova týdne. Nasazeno bylo na 40 tisíc milicionářů. Milice zasahovaly také 21. srpna a 28. října 1989. Milicionáři byly odhodláni zachránit hroutící se režim, KSČ se je však rozhodla po 17. listopadu 1989 rozpustit.

Kdo byl milicionář?

Milicionáři se museli účastnit výcviku, cvičení i školení, jinak jim hrozilo vyloučení. Výcvik probíhal obdobně jako v armádě, využívala se armádní výstroj i armádní předpisy. Členství v Lidových milicích však bylo dobrovolné, kdo do nich však vstoupil, musel dostát příslušným závazkům.

Lidé vstupovali do milicí z různých důvodů. Mohlo je k tomu vést prospěchářství, touha nosit uniformu, čirý idealismus, někteří lidé do nich mohli vstoupit, aby si zajistili služební postup.

Počet milicionářů dosáhl maxima v roce 1950, kdy jich bylo až 150 tisíc! Obvykle byl ale jejich počet nižší, měl se pohybovat kolem 81 tisíc, v polovině roku 1989, tedy půl roku před rozpuštěním, měly milice asi 84 500 členů.

Zjistit, zda byl daný člověk členem ozbrojené pěsti dělnické třídy, je hodně složité. Nikdy totiž neexistovala žádná ústřední kartotéka všech milicionářů. V některých případech se však je možné dopátrat, především díky historickým dokumentům, pomůckou může být například evidence zbraní. Členství v milicích mohlo být také zaznamenáno v evidenci členů strany. Každý milicionář totiž musel být zároveň členem KSČ. Pátrat lze i historických záznamech pasové a vízové služby.

Problémy s členstvím v Lidových milicích mají politici. Z funkce náměstka hejtmana na Vysočině kvůli musel odejít Josef Pavlík (ANO), který ani po roce sporů nedokázal vyvrátit podezření, že byl členem Lidových milicí. Pavlík lhal o své minulosti už předtím, například o svém členství v KSČ.

Jiným případem je Zdeněk Škromach (ČSSD). Internet objevil video natočené v listopadu 1989, na kterém vystupuje jako příslušník Lidových milicí. Škromach to však odmítá: „Nikdy jsem nebyl členem lidových milicí. Podobných dezinformací je na internetu fůra.“

A zde si můžete přečíst o události, na které Lidové milice zasahovaly. Před 30 lety odstartoval Palachův týden: Rozehnaná pietní akce znamenala počátek konce komunistického režimu.


Komentáře

Doporučeno pro vás