Kdo by neměl rád státní svátky. Pro někoho to jsou jen dny mimořádného volna, jiní vnímají i jejich význam jako památných dnů pro naši zemi a její historii. Kromě státních svátků, kterých máme v Česku momentálně třináct existují i významné dny, na které sice není volno, ale i tak by neměly ujít naší pozornosti. Od příštího roku navíc přibudou dva nové.

profimedia-0291604425.jpg

Česko si bude připomínat dva nové významné dny. Jedním z nich je 18. červen, den kdy svou poslední bitvu prohráli parašutisté podílející se na atentátu na Heydricha. (Foto: Profimedia.cz)

Prezident Miloš Zeman svým podpisem novely zákona o státních svátcích potvrdil, že český kalendář bude od roku 2018 obohacen o významné dny – 18. června a 9. března. Oba dny se vztahují k událostem druhé světové války. Zatímco v březnu si budeme připomínat vyhlazení tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi, na červnové datum připadá poslední boj hrdinných československých parašutistů v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a na tento den připadne den hrdinů druhého odboje.

9. března 1944 došlo v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim - Březinka k vyvraždění osob žijících v tzv. Terezínském rocinném táboře. Jednalo se o zvlášní úsek osvětimského tábora, kam bylo mezi lety 1943-1944 transportováno zhruba 17500 vězňů z koncentračního tábora v Terezíně. Jednalo se o zrůdný nacistický projekt, který měl odvést pozornost od zvěrstev, která se v táborech smrti děla. Vězni v Terezínském rodinném táboře měli zvláštní privilegia oproti zbytku vězňů, dostávali lepší šaty a více jídla a v jejich sekci byly lepší hygienické podmínky. Nedošlo zde ani k rozdělení rodin na muže a ženy s dětmi (odtud „rodinný“ tábor).

pam.jpg

Nejsou to jen výsadkáři a osoby, které jim pomáhali, ale všichni účastníci protinacistického odboje, jejichž hrdinství si budeme 18. června připomínat. (Foto: wikipedia.com)

Právě vězní Terezínského rodinného tábora (oficiálně pojmenovaného blok B-II-b) byli prezentováni i např. vyslancům Červeného kříže jako typičtí vězni v Osvětimi i v jiných táborech. Ve skutečnosti ale jen sloužili jako zastírací manévr a chovanci tábora byli v pravidelných intervalech zavražděni a nahrazeni novým transportem. K poslení hromadné popravě došlo právě v noci z 8. na 9. března 1944, kdy bylo v plynových komorách zabito téměř 4000 lidí. Podle výpovědí svědků šli na smrt statečně, mnozí se bránili a byli zastřeleni při kladení odporu, než vůbec k budovám krematorií došli, a po uzavření dveří plynové komory před vhozením granulí Cyklonu B vězni zpívali českou hymnu Kde domov můj a izraelskou Hatikvu.

18. června 1942 v cyrilometodějským chrámu v Resslově ulici padlo sedm československých výsadkářů, mezi nimiž byli i atentátníci na Reinharda Heydricha Jan Kubiš a Josef Gabčík spolu s dalšími muži, kteří se na operaci Anthropoid podíleli. Nejsou to ale jen hrdiní parašutisté, jejichž památku si budeme tento den připomínat, nýbrž i všichni ostatní hrdinové druhého odboje, často obyčejní lidé, kteří se postavili tváří v tvář nacistickému zlu.

pam1.jpeg

Na 9. březen připadne připomínka vyvraždění Terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Šipkou jsou zvýrazněni na fotografii 2 z celkem 1167 vězňů, kteří měli to štěstí a přežili. Zbylých 16350 zemřelo v plynových komorách. (Foto: wikipedia.com)

Ať už to je rodina Moravcova, která pomáhala parašutisty ukrývat a po zradě Karla Čurdy to byl právě syn Moravcových Aťa, který během mučení Gestapem prozradil úkryt v kostele, ať je to jedna z ústředních postav odboje Jan Zelenka Hajský, který při příchodu Gestapa do jeho bytu spolkl kapsli s kyanidem, ať jsou to duchovní, kteří byli po zásahu v kostele popraveni, nebo každý ze stovek dalších obyčejných hrdinů, těm všem patří naše vzpomínka a vděk. Byli to oni, kteří v časech nejtěžších neváhali riskovat životy a bojovali za svobodu a demokracii pro všechny své spoluobčany i budoucí generace.

O atentátu na Reinharda Heydricha se více dočtete zde.