Oceňovaný a citovaný vědec

Emil Paleček publikoval za svůj život přes 300 odborných prací, které byly téměř 12000krát citovány. To svědčí o důležitosti objevů, které za svou vědeckou kariéru učinil. V roce 2014 se stal laureátem ceny Česká hlava, nejvyššího a nejprestižnějšího vědeckého ocenění u nás. Ocenění získal za mimořádně důležité výsledky své celoživotní práce. Zabýval se elektrochemií nukleových kyselin a právě díky němu se tento obor dnes slibně rozvíjí.

Paleček před několika lety předpověděl, že nepotrvá dlouho a v ordinacích praktických lékařů se začnou používat elektrochemické metody, díky kterým bude možné rozpoznat, co ukrývá DNA. V praxi to znamená, že lékaři by tak mohli v budoucnu zjistit z pouhé kapky krve, jaký přínos má určitý lék pro daného pacienta a zda mu vyhovuje. Současně by mělo být možné diagnostikovat celou řadu nemocí, a to už v jejich raných stádiích, neboť jsou v DNA zakódovány. Jeho objev by tak mohl pomoci například se včasnější diagnostikou rakoviny, což by zvýšilo naděje na vyléčení.

Režim dělá naschvály

Emil Paleček to neměl v počátcích svého výzkumu na přelomu 50. a 60. let vůbec jednoduché. Byl zrazován od toho, aby pomocí elektrod zkoumal molekuly DNA, které měly být podle elektrochemiků na podobné experimenty příliš velké. Paleček na to nedbal a ve svém výzkumu pokračoval, nakonec skutečně přišel na to, že molekuly DNA jsou elektrochemicky aktivní. Přišel na to, že lze je možné zjistit téměř jakékoli poškození DNA.

Průlomovým se stal rok 1960, ve kterém Paleček publikoval článek na toto téma v časopise Nature. Článek se stal hodně citovaným a jeho autor si za něj vysloužil pozvání za oceán. Dostal velice zajímavou nabídku od profesora Julia Marmura z Harvard University. Palečkovi byla dokonce nabídnuta pozice post-doktoranda. Profesor Marmur chtěl, aby Paleček zopakoval své výzkumy v jeho laboratoři. Zní to krásně, ale cesta za oceán se v té době ukázala jako problém. Paleček potřeboval ke svým pokusům oscilopolarograf, který se vyráběl pouze v Československu a ten za oceán nesměl.

Emil Paleček vycestoval za profesorem Marmurem, do jehož vědeckého týmu se zapojil. I bez přístroje se vědeckému týmu podařilo učinit několik objevů v oblasti molekulární biologie, vědci si dokonce vysloužili zmínku v učebnicích biologie. Mezitím se čekalo na oscilopolarograf, který nakonec povolení vývozu za železnou oponu dostal, Paleček se jej však dočkal s půlročním zpožděním. Důvod k radosti to nebyl ani tak, přístroj dorazil po dlouhé cestě a především po důkladných prohlídkách nefunkční.

Příběh měl naštěstí šťastný konec. Přístroj opravil místní majitel opravny televizorů a československému vědci se podařilo nakonec některé pokusy s DNA předvést. Nicméně to nevzbudilo takovou odezvu, jakou by to mělo, kdyby přístroj dorazil včas a v pořádku.

A zde si přečtěte o mladých českých vědcích, které letos vyznamenala Akademie věd.