King Kong je mnoho věcí. Prvním obřím filmovým monstrem a možná nejslavnějším filmovým monstrem. Terčem zasloužené lásky i předmětem zasloužené kritiky. Ale především může být cinematickým oknem do doby, kdy vzniká. A nikde to není vidět lépe než u toho sedmdesátkového.
Kong… King Kong
Víte, původní Kong byl prostě jenom žánrovka. Dneska bychom řekli blockbuster. Jistě, ohromná a velice přelomová, ale pořád jenom žánrovka. Banda dobrodruhů dorazí na neobjevený ostrov, řeže se s místním kmenem divochů, pak obří monstrum unese krásnou blondýnu, hlavní hrdina ji zachrání a pak nás čeká symbolická čtvrthodinka, kdy nespoutané maskulinní monstrum unese bloncku, vyšplhá s ní na falický symbol lidského pokroku a pýchy, aby ho nakonec dostala moderní technologie.
Stejně jako každé klasické dílo i King Kong se dá vykládat různě. Třeba prizmatem rasismu, ostatně je to příběh o černém monstru, které někdo lodí převeze do Ameriky v řetězech a pak ho vystavuje. Můžete se na Konga dívat optikou genderu a feminismu a vidět ho jako kritiku mužství nebo naopak jako „dáma v nesnázích“ klišé příběh. Což ovšem neznamená, že původní autor něco takového zamýšlel. U těch dalších inkarnací… už nad tím filmaři uvažovat musí.
Tak například Jacksonova verze z roku 2005 není ani tak o symbolismu jako spíš o lásce k původnímu filmu, je to King Kong o Kongovi. Všechno ve filmu je vytočené na jedenáctku. Ale i tady byl režisér příliš nekomfortní s tím násilně milostným trojúhelníkem Jack – Ann – Kong, takže mají k sobě všichni takový podivně platonický vztah.
Sedmdesátkový Kong ovšem… to je jiná.
Ropa, hippies a opice
Remake původního třicátkového filmu se začal natáčet koncem roku 1975 a dotočeno bylo v srpnu 1976. Pro americkou veřejnost pak byl puštěn do kin 17. prosince toho samého roku, tedy přesně před sedmačtyřiceti lety. A v podstatě sleduje strukturu původního příběhu, jenom je všechno tak nějak sedmdesátkově twistnuté. Tak například!
Carl Denham není filmař, ale vrtař, který na ostrovech hledá ropu. A naproti němu je Jack Driscoll, který není ani námořník, ani scenárista, ale vědec, environmentalista a hippie boy s dlouhými vlasy. Hraje ho Jeff Bridges a je to takový ten charakter, který vždycky všechno ví, ale nikdy ho nikdo neposlouchá až do úplného konce. Museli jste takových postav vidět zvlášť v osmdesátkových filmech mraky.
Milostný trojúhelník tam sice je, ale je podivně zakalený zvláštním sociálním komentářem… Ann totiž chce být slavná a na konci, když je od Konga zachráněna, slavná je, a Jack tohle považuje za velice povrchní. Aspoň tak vyznívají poslední minuty filmu, ale jestli to tak bylo myšleno, to si vám netroufnem říct. Jo a aby se jako v původním filmu netvrdilo, že Ann je hezčí než kterákoli černá žena na ostrově, tak před jejím obětování před ní tančí černoška takový podivný hype up sexy dance. No bizár.
Vlastně asi to, co potřebujete o tomhle filmu vědět je, že Kong neleze na nedávno dostavěnou Empire State Building, ale na nedávno dostavěná Dvojčata. To říká všechno. Je to Kong… ale v sedmdesátkách!
Natáčení bylo krušné zvlášť pro Jessicu Lange, která hrála Ann. Nejenom, že film málem zabil její kariéru, ale málem zabil i ji, když ji „trochu přiškrtila“ obří opičí ruka, která ji měla svírat. Záběr ve filmu samozřejmě zůstal. Samotný Kong pak byl hrán mistrem filmových efektů Rickem Bakerem ve vymakaném opičím kostýmu. Prý to byla úmorná práce a Baker se nonstop koupal ve vlastním potu a příšerně smrděl. To je on na horní fotce. Pro potřeby filmu byla vybudována i dvanáctimetrová(!) loutka Konga, která se mohla pohybovat. Byla použita na několik záběrů a po natáčení filmu zmizela, takže ji má pravděpodobně dodnes někdo v garáži.
Zajímavostí je, že úplně původní King Kong nebyl frajer v obleku, ale točil se na tenkrát revoluční stopmotion techniku. A v tajnosti, protože režisér Cooper se obával, že když se rozkřikne, že se babrá s filmem o obří opici, konkurenční studio za dva týdny „spíchne nějaký brak, kde bude hrát Konga nějaký mamlas v gorilím obleku“.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
