Tak nám vyhodili Jiřího Doležala z Reflexu. Nebo je to jen další šafrovina?

Je to sice banalita, ale když někdo není někde napsaný, pěkně černě na bílém, jako by nebyl.

Kde ti hoši jsou?

tiraz2 Koupil jsem si Reflex. Přes kritiku, která se něho stále snáší, mám ten časopis stále rád. V polovině devadesátých let jsem v Reflexu pár let pracoval a tak ze zvyku koukám do tiráže, kdo odešel, kdo přišel, kdo zůstává. Nalistuji poslední stránku, kde tiráž v časopisech obvykle bývá a čtu a ... no to je šok! Nevidím známá jména: Dan Hrubý, Jiří Doležal nebo třeba Marek Gregor. Co se to děje, ptám se kolegů Markéty Lukáškové a Ivana Breziny, kteří v Reflexu také pracovali. V tiráži zůstalo pouhých 16 jmen. "Asi čistka," sykne Ivan Brezina. Logické, říkám si. Krize tištěných médií je obrovská: klesají prodeje i příjmy z inzerce a tak se šetří, kde může. Ale že by za tím stálo jen šetření? Napadá mne 6 vysvětlení, proč je tiráž Reflexu tak osekaná.  

A. Omlazení

Šéfredaktor Šafr vyhodil starší redaktory (služebně i věkem), aby omladil redakci. Uvědomuje si, že každý redaktor se po pár letech práce v médiích začíná opakovat.  Textům už nevěnuje tolik pozornosti, z kdysi kreativní práce se mu stává rutina, časopis začíná nudit své čtenáře. Když jsem vedl časopis Maxim, moji šéfové ve Velké Británii a USA mi neustále zdůrazňovali, že redaktoři mají na stejné pozici zůstávat maximálně čtyři roky. Potom musejí buď jít výš nebo do jiné rubriky nebo odejít mimo firmu, případně si na rok vzít volno. Jinak časopis ztrácí energii, nudí a stárne. V Reflexu jsou někteří lidé již od roku 1991, bylo by to tedy logické, kdyby je Šafr vyměnil.  

B. Obava před finančákem

V mnoha českých vydavatelstvích funguje švarc systém. Redaktoři, brand manageři, produkční i grafici pracují na fakturu, případně pobírají minimální mzdu a zbytek se jim vyplácí v honorářích. Co na tom, že jsou to de facto zaměstnanci, důležité je, že se tím snižují fixní náklady. Když ale všechny takto "zaměstnané" redaktory napíšete do tiráže, riskujete, že si vás berňák proklepne. Nevím sice, jak to ve vydavatelství pana Křetínského mají nastavené, ale pokud jedou na švarcsystému, bylo by logické dávat do tiráže jen skutečné zaměstnance.  

C. Ponížení od šéfa

Pavel Šafr je věčný a univerzální šéfredaktor. Prostě génius. Za posledních 15 let vedl mnoho titulů. Jen namátkou: semibulvární Mladou Frontu Dnes, intelektuální Lidové noviny, zlý Blesk, dětinské ABC a teď šéfuje společenskému Reflexu. Traduje se o něm hodně dobrých i špatných historek. Mnoho redaktorů z výše zmíněných titulů se však shoduje na tom, že Šafr si libuje v rafinovaném ponižování. A může být něco rafinovanějšího, než-li fakt, že jednoho redaktora do tiráže dáte a druhého ne? Rozeštvat podřízené proti sobě, aby byli snáze ovladatelní? Ne, takový zloduch určitě není. Nechci mu bleskoidně křivdit. Možná se inspiroval v proslulém německém týdeníku Der Spiegel, kde jsou v tiráži uvedení opravdu jen významní novináři. Zbytek dře pěkně schován v anonymitě.  

D. Poznej sama sebe

Je ale možné, že Pavel Šafr je skutečně geniální lidumil, jehož cílem je činit druhé lepšími a skromnějšími. Možná, že se stylizuje vůči svým redaktorům do role jejich mravního korektora. Hodně novinářů, včetně mne, kolegy Breziny nebo Jiřího Doležala z Reflexu trpí herostratismem nebo-li chorobnou touhou se za každou cenu stát slavným. Znáte ten příběh, jak v roce 356 před n. l mladík Hérostratos podpálil Artemidin chrám v Efesu? Chtěl být věčně slavný. Za svůj čin byl odsouzen k trestu smrti a aby se mu jeho záměr nepodařil, tak bylo v Efesu pod sankcí smrti zakázáno zmiňovat jeho jméno.  A tak si říkám, zda-li náhodu nechtěl Pavel Šafr umravnit některé své slávychtivé redaktory tím, že jejich jméno nenapíše do tiráže. Tím hezky ukáže jejich nicotnost a přivede je ke skromnosti.  

E. Podpora inzerce

Dalším důvodem, proč bývá tiráž osekaná, může být snaha vyjít vstříc inzerci. V každém tištěném médiu je problém s malými formáty inzerce. Všechny ty inzertní třetiny a půlky stran grafici nenávidí, protože se musejí vkládat k redakčním materiálům: stránka pak vypadá pěkně hnusně. Inzerenti ale tyhle formáty milují. Proto se redakce snaží tyto inzeráty dávat k těm redakčním článkům, které jsou vlastně zbytečné: k tiráži, k obsahu, k předplatnému atd. Bylo by tedy logické, kdyby Šafr stránkovou tiráž osekal na minimum a vedle ní by dal maloformátovou inzerci. Proč ale tiráž nechal vedle ne příliš povedeného fotokomiksu?  

 F. je správně! Je to jen další šafrovina.

tiraz1 Occamova břitva, tak  se nazývá jeden z principů logické úspornosti. Ve zkratce: nejjednodušší řešení bude to nejsprávnější. Mohlo mne to napadnout hned, že to bude zase další nelogická šafrovina, nikoliv sofistikované rozhodnutí. Reflex je snad jediným týdeníkem na světě, který má dvě tiráže. Ano, na stránce 6 najde čtenář v dětské grafice napsána nejen jména ze zadní tiráže, ale i ta další včetně Jiřího Doležala. Svět je tedy v pořádku, Doležal nebyl vyhozen. Stejně jsem ale zmatený. Před pár měsíci fotograf Jan Šibík halasně vykřikoval do médií, že na protest proti bulvarizaci Reflexu odchází. A skutečně odešel. Nyní je ale zase napsán mezi kmenovými fotografy, nikoliv spolupracovníky.  

Komentáře

Doporučeno pro vás