Západní svět se potýká s dalšími problémy, které mohou přerůst do globálních rozměrů a mít nepříznivé dopady na světové trhy. Řeč je o příliš silnému dolaru, jenž neustále zpevňuje. Více se dozvíte v aktuálním komentáři od Lukáše Kovandy.
Problém jménem dolar
Prudké zpevňování americké měny, jehož jsme poslední dobou svědky, začíná být pro svět vážným problémem. Vrací dokonce v úvahách mnohé do roku 1985. Tehdy se v newyorském hotelu Plaza ministři financí vedoucích světových ekonomik – USA, Velké Británie, Japonska, Západního Německa a Francie – dohodli na koordinované akci za účelem oslabení dolaru.
První polovina 80. let byla jako dnešek poznamenána zrychlující inflací, agresivním zvedáním úroků v podání americké centrální banky a v důsledku právě prudce posilujícím dolarem.
Letos dolar zatím zpevňuje o 6,25 procenta. Říká to ukazatel „Bloomberg Dollar Spot Index“, který měří výkonnost koše deseti předních světových měn proti dolaru. Poprvé po dvaceti letech letos také může dolar posílit na takzvanou paritu s eurem, tedy na kurs 1:1.
Letošní posilování dolaru je tak razantní, že se svým důsledkem začíná blížit situaci právě první poloviny 80. let (viz graf níže: modrá křivka zachycuje posilování dolaru od roku 2017 do dneška, bílá pak jeho posilování v letech 1981 až 1985).
Bezprostředně však k obdobě Dohody z hotelu Plaza nedojde. Bez účasti Spojených států ji nikdo neuzavře. A Spojené státy v tuto chvíli ještě dolar oslabovat nebudou. Síla dolaru je jim vítaným proti-inflačním činitelem, jelikož zlevňuje vše z dovozu.
V určité fázi ale začne silný dolar poškozovat jiné ekonomiky, než je ta americká, a to jak vyspělé, tak rozvíjející se, natolik, že „Dohoda z hotelu Plaza č. 2“ může být značně žádoucí. Pokud by například dolar zpevnil pod 0,90 za euro, bude to pro světové trhy alarmující. Příliš silný dolar totiž představuje citelný inflační činitel všude ve světě, neboť zdražuje suroviny typu ropy, které se v něm obchodují.
Možné vážné poškození světové ekonomiky, které v určité fázi příliš silný dolar způsobí, může být právě i pro Spojené státy impulsem, aby usedly k jednacímu stolu a v zájmu odvrácení globální recese se na koordinovaném oslabení vlastní měny s ostatními světovými ekonomikami dohodly. Tentokrát – na rozdíl od roku 1985 – ale mezi nimi nemůže chybět Čína.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
