Rozhovor se Slávkem Králem
„Naše nejdelší společná cesta měla být přes Rusko do Japonska,“ říká, „což by asi bylo v klidu, obě ty země jsou vůči psům vstřícné. Nakonec jsme ale na trajekt do Japonska nebyli vpuštěni a já musel extrémně improvizovat při vymýšlení rychlé ústupové cesty nazpět do Evropy.“
Z Ruska se nakonec vraceli přes Střední Asii, což bylo pro fenu náročné: „Vzpomínám, jak jednou teploměr v Uzbekistánu ukazoval pětapadesát stupňů. Neustále jsem Corey chladil vodou, zoufale jsme hledali každý stín, ale i tak se celkem prošla po rozžhaveném asfaltu.“
Ve Střední Asii žijí pohostinní a příjemní lidé, ovšem ke psům mají zvláštní vztah. „Obvykle se jich hodně bojí, v tom byl extrémní Kyrgyzstán. Stačilo, aby nás někdo zahlédl na vzdálenost dvaceti metrů, a už zdrhal na druhou stranu silnice.“
Kdy už v těchto zemích někdo čistokrevného psa vlastní, bývá to bohatý člověk. „Takže jsem se zároveň bál, že mi Corey někdo ukradne a pokusí se ji střelit na černém trhu. Všechno dobře dopadlo, ale od té doby už stopujeme raději jen po Evropě.“
V rozhovoru Corey několikrát olízne moderátorův obličej a Slávek Král nakonec vypráví například i o tom, jak si v Tádžikistánu pořídil ke psovi i osla, nebo o tom, jak se vydal před pár týdny na svatební cestu zcela výjimečně bez Corey po buddhistických chrámech v Japonsku.