fb pixel
Vyhledávání

Stanfordský vězeňský experiment: Z fiktivních dozorců se stala monstra, vězni byli mučeni jako zvířata

Zdroj: Profimedia

Psycholog Philip Zimbardo přesvědčil několik dobrovolníků a provedl s nimi jeden z nejvíce diskutovaných psychologických experimentů v historii. Rozdělil je do dvou skupin, tedy na vězně a dozorce, a sledoval jejich chování. Experiment rychle eskaloval, když se dozorci začali chovat příliš brutálně, což vedlo k jeho předčasnému ukončení. Tzv. Stanfordský vězeňský experiment se díky tomu stal známým a dodnes je součástí studia psychologie.

Martin Miko
Martin Miko 18.10.2024, 11:10

Experiment, který se nepovedl

Experiment, který měl trvat dva týdny, musel být zastaven po pouhých šesti dnech, ani ne v polovině. Jiná možnost nebyla. Dozorci začali čím dál více šikanovat vězně, kteří naopak upadali do stále větší frustrace. Nakonec vše vyústilo ve vzpouru, na kterou dozorci reagovali tím, že vězňům zabavili postele. Později mezi ně vtrhli s hasicím přístrojem, který bez váhání použili. Poté vězně svázali, svlékli donaha a pohrozili jim, že pokud se nepodřídí pravidlům, nedostanou ani večeři. V tu chvíli Zimbardo pochopil, že už to dál nemůže nechat pokračovat, a experiment okamžitě ukončil.

Co se vlastně ve Stanfordu stalo? Profesor Zimbardo vyrůstal v drsném prostředí newyorského Bronxu, kde se často setkával s násilím. Možná právě jeho zážitky z tohoto období ho přivedly k zájmu o výzkum antisociálního chování u běžných lidí. Prostřednictvím Stanfordského vězeňského experimentu se snažil zjistit, jak se z obyčejného člověka může vlivem prostředí stát násilník a psychopat. Pátral po tom, kde se v lidech bere zlo. Zimbardo studoval tzv. Luciferův efekt, pojmenovaný podle příběhu o přeměně Lucifera, oblíbeného božího anděla, v Satana, k čemuž vedla jeho pýcha a vzpoura proti Bohu.

Ale vraťme se zpět k samotnému psychologickému experimentu, který začal 14. srpna 1971. Profesor Zimbardo obdržel grant na výzkum antisociálního chování, přičemž většina těchto financí byla určena jako odměna pro dobrovolníky. Do experimentu se zapojilo celkem 24 účastníků, kteří měli přislíbeno 15 dolarů za den. Když vezmeme v úvahu plánovanou délku experimentu, snadno spočítáme, že tato položka rozpočtu činila 5 040 dolarů, přesto vstoupila do dějin psychologie.

Dobrovolníci byli rozděleni do dvou stejných skupin, přičemž 12 z nich dostalo roli dozorců a 12 roli vězňů. Původně si všichni přáli být vězni, což profesora Zimbarda příliš nepřekvapilo: „Není vyloučeno, že se jednoho dne mohou z různých důvodů stát skutečnými vězni. Tady měli příležitost zjistit, jak by v takové situaci reálně reagovali. Většina z nich považovala za nereálné, že by jednou pracovali jako dozorci.“ Nakonec o rozdělení rozhodl los. Zajímavé je, že krátce po rozdělení většina vězňů zatoužila být dozorci. Vězni byli zatčeni opravdovou policií, jako by skutečně spáchali nějaký zločin. Byli obviněni z vloupání a ozbrojené loupeže, následně seznámeni se svými právy a odvedeni do vězení. Zde začal samotný experiment. Vězení bylo simulované. Postavené bylo ve sklepení Katedry psychologie Stanfordovy univerzity. Vězni zde měli trávit celý den, zatímco dozorci pracovali ve směnách po osmi hodinách.

Zimbardo zdůrazňoval, že dozorci neprošli žádným speciálním školením. Jen jim bylo řečeno, že musí udržovat pořádek a dodržovat pravidla. Například nesměli používat žádné násilí. Vězni měli pocítit bezmoc, ale jejich důstojnost neměla být narušena. To se však rychle změnilo, jakmile byli uvězněni. Dozorci je donutili svléknout se donaha a následně je „proti vším“ postříkali, přičemž si neodpustili posměšné poznámky o jejich genitáliích.

Pak byli vězni seznámeni s pravidly. Vězni museli oslovovat dozorce jako „pane dozorce“, zatímco mezi sebou se směli oslovovat jen čísly. Bylo zakázáno mluvit o jejich situaci jako o „experimentu“ nebo „simulaci“. Sedmnácté pravidlo pak uvádělo: „Neuposlechnutí jakéhokoli pravidla bude tvrdě potrestáno.“

Jednou z nejhorších praktik bylo pravidelné přepočítávání vězňů, které mělo původně sloužit k tomu, aby si zapamatovali svá čísla. Postupně se však stalo ponižujícím rituálem. Vězni museli například svá čísla zpívat. Kdo zpíval falešně, byl nucen dělat kliky. Dozorci občas trestali celou skupinu vězňů za prohřešek jednotlivce. Například za úšklebek byl trest.

Všichni účastníci se natolik vžili do svých rolí, že ani pocit frustrace nevedl k tomu, aby kdokoliv dobrovolně opustil experiment, ačkoli na to měli právo. Profesor Zimbardo zavedl speciální výbor pro stížnosti vězňů, kde si mohli vězni stěžovat na chování dozorců. Jejich stížnosti byly závažné. Například šlo o týrání, verbální i fyzické napadání nebo špatné jídlo.Přesto se situace nijak nelepšila. Několik vězňů se psychicky zhroutilo a byli podmínečně propuštěni domů.

Než Zimbardo experiment definitivně ukončil, byl svědkem krutého zacházení, kdy dozorci donutili vězně simulovat sexuální aktivity. „Experiment je u konce. Můžete odejít ještě dnes,“ oznámil Zimbardo a tak skončil jeden z nejkontroverznějších experimentů v historii, o kterém byl dokonce natočen i film.

Zdroje informací:

https://exhibits.stanford.edu/spe

https://en.wikipedia.org/wiki/Stanford_prison_experiment

https://www.britannica.com/event/Stanford-Prison-Experiment

Podobné články

Doporučujeme

Další články