Vydal jsem se do země, kde komunisté povraždili třetinu populace. Nebyla to příjemná cesta, ale velmi poučná. Jak je to dlouho, co v Česku vládli stejní soudruzi, jako v Phnompenhu?
Malíř Van Nath se ten večer radoval. Bylo 17. dubna 1975 a do jeho rodného Phnom Penhu právě vstupovali unavení vojáci v sandálech vyrobených ze starých pneumatik. Vítězstvím Rudých Khmérů končí občanská válka proti nenáviděnému generálovi Lon Nolovi! Lidé se s vojáky objímali v ulicích.
Za pár hodin ale přišel rozkaz hlavní město vyklidit. Nekonečný had zmatených lidí se vydal na venkov vstříc vyčerpávající práci a hladomoru v zemědělských komunách. Pol Pot, vůdce Rudých Khmérů, začal v Kambodži budovat marx-leninskou beztřídní společnost. Sociální experiment odstartoval Rok nula. Byly zrušeny peníze a úřady, zavřeny školy, zakázáno náboženství a rodiny rozděleny jako „přežitek minulosti“. „Spálíme starou trávu, aby mohla vyrůst nová,“ znělo jedno z revolučních hesel. Tou trávou mysleli Rudí Khmérové inteligenci, „nakaženou buržoazním zlem“. K rozsudku smrti často stačilo, když člověk nosil brýle.
Van Nath skončil v třípatrové budově bývalé střední školy s kódovým označením S-21.
Rudí Khmérové tu zřídili vězení, kde z „nepřátel revoluce“ získávali doznání k jejich zločinům. „Spoluvězni jeden po druhém umírali,“ vzpomíná. „Když je mučili u výslechu, poslouchali jsme jejich křik a věděli jsme, že to samé čeká i nás. Jednoho dne na mě přišla řada. Ptali se mě na různé věci, a když jsem neznal odpověď, dávali mi elektrické šoky, dokud jsem neztratil vědomí. Pak mě polili vodou, abych se probral.“
Průměrná „životnost“ vězňů z S-21 byla tři měsíce. Když se přiznali i k tomu, co nespáchali, odvezly je náklaďáky na rýžové pole Choeung Ek. Aby vojáci neplýtvali střelivem, zabíjeli vězně úderem do zátylku naostřenou motykou. Dnes tu stojí pagoda ukrývající tisíce lebek a ze země tu a tam trčí lidské kosti a kusy zetlelých šatů.
Všechny masové hroby se zatím nepodařilo exhumovat.
Lebka Vana Natha na Vražedných polích chybí jen proto, že u výslechu přiznal, že je malíř. Vojáci mu pak poručili malovat portréty muže, kterému říkali „Bratr číslo jedna.“ Teprve později se dozvěděl, že je to Pol Pot. Když v lednu 1979 Phnom Penh osvobodila vietnamská armáda, byl Van Nath jedním ze sedmi vězňů, kteří pobyt v S-21 přežili. Za čtyři roky vlády Rudých Khmérů tu bylo umučeno 14 000 lidí. V celé zemi za tu dobu zahynula necelá třetina Kambodžanů.
Dnes se v muzeu S-21 z fotografií zhotovených vězniteli dívají lidé, jejichž kosti se povalují na Vražedných polích. Opodál visí VanNathovy obrazy hrůz, které v S-21 každý den vídal kolem sebe. Jejich strůjce zemřel v roce 1998 v klidu a míru. „Podívejte se na mne, vypadám snad jako barbar?“, zeptal se Pol Pot novinářů ve svém posledním interview...
A tady si přečtěte o Katyňském masakru polské inteligence sovětskými vojáky.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
