Rodinná tradice

Však do Jugoslávie už jezdívali naši rodiče, protože když jste nedělali moc problémy, věděli, komu na národním výboru šoupnout lahev Myslivce. A když jste drželi pusu a krok, do Jugoslávie vás soudruzi přece jenom pustili. A vy jste si odtamtud mohli přivézt spoustu mušlí a podivně žluté fotografie.

A pak přišla revoluce a s ní velká spousta věcí, včetně přístupu k informacím. Zbrusu nová televize Nova nás pomalu informovala o tom, že to tam vypadá tak nějak nahnutě. Než jsme se nadáli, byla válka v Kosovu, my tam raději nejezdili. To až o další čtyři roky později... Chorvatsko! Ráj pro všechny Středoevropany.

Chorvatsko se tak opřelo do cestovního ruchu, že si dva týdny na Istrii najednou mohla dovolit i středostavovská rodina z Přelouče. Navíc Jugoška je Jugoška, takže se rok co rok hordy rodin od června do září sunuly tam a zpátky přes půlku Evropy. Nejdřív jsme nebyli v EU my a pak dalších devět let oni, takže většina mileniálů má v hlavě dodnes zafixovanou živou vzpomínku na to, jak se na zadním sedadle felicie potí v koloně, zatímco v kufru se kazí nabalené paštiky či šunky a plechovky s lančmíty se rozpalují do běla.

mohlo by vás zajímat

Pár nostalgických obrázků, které nám připomenou, jak jsme trávili léto za totáče

Smells like nostalgia and čevapčiči

Cesta totiž trvala dlouho, protože málokterá rodina byla ochotná platit v Rakousku za tunely. Což znamenalo překročení Alp na Hanibala. A dost často angínu. Aby rodiče zabavili dítě těch posledních pár hodin, hrála se hra o to, kdo uvidí první moře. A pak se konečně vybalily věci do bungalovů a běželo se kempem, který byl z nějakého důvodu vždycky v borovicovém lese, k moři.

Následovalo tradičních deset dní plavání, potápění, kupování cetek z mušlí, zmrzliny, která chutnala lépe, protože byla u moře, pobíhání v pantoflích po kamenité pláži mezi karimatkami, táta, co sosal Karlovačko a kupování takových těch velkých koblih, co se dělají jenom tam ve Středomoří. Většinou se jedly polotovary v bungalovu, ale když vám zbylo trochu kun, nakonec se šlo aspoň jednou na večeři do města. A když jste byli jó honorace, jeli jste se číhnout na Plitvická jezera, kde se natáčel Vinnetou.

GALERIE Vzpomínky na Jugošku

+ DALŠÍCH 18 FOTEK + DALŠÍCH 19 FOTEK

Naše srdíčko buší na Jadranu

Pak jsme zestárli a začali létat na Bali, na Srí Lanku, do Finska a na Island a na Chorvatsko se trochu zapomnělo. Aspoň se vám to tak může zdát, pokud jste městský liberál, ale tvrdým faktem je, že ještě v roce 2018 zlomilo Chorvatsko svůj vlastní rekord s počtem turistů a navštívilo ho osmnáct a půl milionu lidí. A stále je pro Čechy destinací číslo jedna.

A vy si tam stejně dřív nebo později taky zase zajedete. Můžete si u toho tvrdit, že jedete s přáteli „jakože ze srandy“, ale někde hluboko v srdíčku budete vědět, že Jugoška je nejvíc.