Kupujete-li si drahé a luxusní věci a pak se s nimi předvádíte, vůbec nejste snob. Když se to dělá pořádně, je to zábavný, příjemně dekadentní, a dokonce i vtipný životní styl, protože se zároveň pohybujete na tenké hraně parodie sebe sama.

Nechat si například v obýváku zbudovat mramorový bazén a napustit jej inkoustem je brilantní nápad, k němuž se čeští snobové, kupující si akvária se zakrslými žraloky, ani zdaleka neblíží. Snobem není ani majitel významné investiční firmy, kterému v garáži parkuje bentley a mercedes. Nějak se do kanceláře koneckonců dopravit musí.
Snob je naopak ten, kdo pouze napodobuje chování lepších lidí, aniž by skutečně lepším byl, a s pohrdáním shlíží na ty, kdo na nějakém hodnotovém žebříčku stojí pod ním. Snob jenom přejímá symboly, aniž by přejímal základ, na němž tyto symboly stojí. Snaží se prostě vypadat lepší, než je.

Snob je ten, kdo kopíruje

holasovice.jpg

Vesnice Holašovice - příklad snobství. Vesničané kopírovali měšťanské barokní domy a měšťané kopírovali šlechtická sídla. Prostě snaha být jako oni.

Snobové se vyrojili v době rozmachu měšťanstva na úkor šlechty. Neurozené střední třídy zbohatly a později získaly i politickou moc. Aby ovšem moc mohla fungovat, potřebuje symboly. Místo toho, aby si měšťani vytvořili symboly vlastní, začali používat vnější symboly lepších lidí, tedy šlechty: oblečení, bydlení na zámcích, pořádání nákladných plesů, koupené šlechtické tituly apod. A tak se z nich stali snobové.
Skutečně kulturní člověk si buduje bohatou knihovnu a chodí na operu proto, že je k tomu vychován, že rád čte a poslouchá hudbu a že mu je kulturní prostředí přirozené.
Snob sice nečte, ale buduje si bohatou knihovnu, protože to dobře vypadá (často jsou regály knihovny tvořené jen prázdnými hřbety). Na operu chodí, protože se to sluší, protože ,to dělají lepší lidé‘. Přitom se tam příšerně nudí. Jak říkal francouzský básník a kritik Paul Valéry: „Snob nemůže říct, že se nudí, když se nudí, ani že se baví, když se baví.“ Snoba vždycky poznáte podle toho, že něco předstírá. Prozradí jej buranské způsoby - je totiž tak vychován. Či spíše vychován není.

Snob je ten, kdo si nekoupí kvalitní věc jen proto, že ji mají všichni

gott.jpg

Děs - nezná-li snob autora. Krása - zná-li snob autora.

Snob nemusí být bohatý - na výši příjmu vůbec nezáleží. Typičtí snobové jsou například autíčkáři, kteří si kupují deset let staré Audi A8 nebo BMV7, hrají si v nich na magnáty a pak nemají ani na výměnu žárovky. Nebo týpek, který nemá ani na nájem a sebevědomí si dodá značkovým oblečením, mobilem a plazmovou televizí na splátky. O sebevědomí pochopitelně přijde v okamžiku, kdy jeho majetek skončí na hromádce v exekučním skladu.

Ještě horší a rozšířenější než snobismus materiální je snobismus názorový. Nic nestojí a může si jej dovolit každý. Stačí papouškovat a přežvýkávat to, co je právě in. Klasickým případem je člověk, který na výstavě kýčařů Kristiána Kodeta nebo Karla Gotta chodí od jednoho obrazu k druhému a šeptá (tak, aby to ostatní slyšeli): „Krása! Nádhera!“ Nebo když vám přítelkyně říká: „To je hrozné, jak někdo může nosit pravý kožich. Chudáci zvířátka!“ Nebo když vám kolega tvrdí: „Já a iPhone? Ten nechci, ten mají všichni,“ i když ví, že je to skvělý přístroj. Nakonec si jej stejně koupí. Ale bílej. Přejímáním módních názorů mohou snobové také předstírat, že jsou kdovíjak chytří a že ostatní jsou úplní blbci.

Golf není hra pro snoby!

kynzvart_-_golf_best_227.jpg

Golf v Kynžvartě u Mariánských Lázní. Ušlechtilé prostředí, park, zámek, příroda a málo lidí. Co je na tom snobského? Nic, jen pověst.

Pokud někomu sdělím, že jdu hrát golf, velmi častá replika bývá: „Ty jsi ale snob!“ Přitom snobský je právě tento převzatý a pouze bezduše opakovaný názor. Golf skutečně je trochu výlučný - musíte prostě mít nějakých 400-1600 Kč za hru (jsou levnější a dražší hřiště), musíte si za zhruba 10 000 Kč pořídit vercajk a na hřiště se musíte většinou dopravit autem. Kolik ale stojí lyžování, které se za snobské nepovažuje? Mnohem více!

Mezi golfisty pochopitelně snobové jsou, stejně jako všude jinde. Při hře je většinou poznáte, zvlášť ty nevychované. Ostatní s nimi pak velmi neradi hrají.

Pozéry, kteří na hřišti mlátí do míčku, jen aby ukázali, že jsou in, vytrestá ovšem už samotná hra. Ono dělat pět hodin (tak dlouho asi trvá hra na osmnáctijamkovém hřišti) něco jenom pro efekt, bez skutečného zájmu o věc, je dost krutý trest. A dobře jim tak. Já třeba rád hraji golf na Kynžvartě. A hraji jej rád sám. Přijedu, hraju a odjedu. Hřiště je položené v zámeckém parku a mezi loukami a pastvinami. Dokonale si vyčistím hlavu, protože mne tu neruší dálnice, železnice, neslyším letadla, nevidím továrny, ani paneláky. Golf je v podstatě osamocená hra, kde na vás nikdo nekouká - z podstaty je antisnobská, protože nemáte kde předvést a komu ukázat své nové hole. Přesto má tento sport nálepku "snobský". A proč? Protože se to o něm říká a pověst je lepkavá. Jednou ze známek snobismu je právě něověřování si faktů a slepé přejímání názorů druhých.

Snobství, pivo a ženství

snimek_obrazovky_2015-06-12_v_17.06.43.png

Snob je ten, který pije jen Matušku, Kocoura, nebo Clock Snob a odmítá piva z velkých pivovarů. Přitom o pivu vůbec nic neví. (Foto: Foto: Dan Morris/Thrillist)

Je zajímavé, že snobství působí výrazněji a úspěšněji na ženy než na muže. Muž jiného muže většinou prokoukne, kdežto ženy se nechají ve větší míře omámit zdáním. Stačí, aby se nějaký jouda choval tzv. kultivovaně (i když to se skutečnou kultivovaností nemá nic společného), dovedl hovořit o víně, předstíral zběhlost a všeobecný přehled, a šup! Už ho tam holka má. Brouci Pytlíci, kteří všude byli a všechno znají, bývají velkými miláčky žen.

Proč? Ženy si žádají krásné iluze, mají mnohem větší sklon propadat kýči, zdání, a tím také snobům. Muži mají přece jenom vyvinutější smysl pro realitu, aspoň tedy pokud se věcí týče.

Snobismus žen velmi dobře využívá marketing: každý chlap, jehož partnerka někdy kupovala rtěnku/pleťové mléko/boty/ autosedačku pro dítě, tohle dobře ví. Ženy se také velmi rády vyvyšují a dívají svrchu na ostatní. Jak často slyšíme: „Ta Hedvika je naprostá kráva!“ nebo „No podívej se na ni, vždyť vypadá/tváří se/obléká se jak levná děvka!“ Možná je to tím, že ženy jsou - jak praví romantičtí myslitelé - tvorové iracionální, stvoření ovládaná skrze svůj menstruační cyklus Měsícem.
Snobismus pro ně představuje řád, kde vše, i ony, má svou hodnotu. Že je to v tomto případě hodnota iluzorní, to jim je jedno. Jsou prostě divné.

A absolutní vrchol snobství je to, co se dnes odehrává v pivním světě. Na jedné straně stojí velké pivovary jako je Budvar, Plzeň, Krušovice, na druhé straně mikropivovary, jako je Kocour, Clock, Matuška nebo třeba Břevnov. Snobové odmítají pít piva z velkých pivovarů, protože jsou přesvědčeni, že jen malé pivovary dokáí udělat dobré pivo. Přitom pravda je taková, že velké pivovary umějí udělat jak dobrá, tak špatná piva a malé pivovary vaří jak špatná, tak dobrá piva. Jenže pít na pražské Náplavce třeba Starobrno, no to bylo faux pas. Pověst u snoba rozhoduje.

A TADY si přečtěte, jak vytrolit nedůsledné vegany.