Sníží vláda DPH na potraviny?

Lobby potravinářů a svazu obchodu žádá snížení DPH na potraviny, které zdůvodňuje silně inflačními dopady války na Ukrajině. Jenže dlouhodobě by spotřebitelům takové snížení daně od inflace ulevit nemuselo. Naopak, mohlo by ji přiživit. Protože potravináři či prodejci potravin, zejména řetězce, by si přitom navýšili své marže.

Přesně tak to totiž zpravidla dopadá při dočasném snížení DPH. Ekonomové v řadě odborných studií prokázali existenci takzvané asymetrické reakce na změnu DPH. Ta jednoduše spočívá v tom, že na snížení DPH reagují příslušní prodejci pouze částečným promítnutím snížení do konečné ceny. Zato při zvýšení DPH tento nárůst promítají zcela a plně. To je právě ona asymetrie: jednou změnu promítají částečně – a navyšují si marže –, podruhé změnu promítají zcela – aby o navýšené marže nepřišli.

Asymetrii dobře ilustruje případ finských kadeřníků ze studie, kterou v roce 2020 zveřejnil jeden z nejprestižnějších odborných recenzovaných ekonomických časopisů, Journal of Political Economy (vydává jej Univerzita v Chicagu od roku 1892, zde, zde dostupná pracovní verze před zveřejněním).

Kadeřníkům v zemi finská vláda od ledna 2007 snížila DPH o 14 procentních bodů. Svoji cenu pro zákazníky ovšem v reakci snížilo jen 40 procent kadeřníků, zatímco 60 procent ponechalo cenu beze změny. V lednu 2012 pak finská vláda DPH vrátila zpět, tedy kadeřníkům v zemi ji opět zvýšila, ve stejném rozsahu, o 14 procentních bodů. Při zvýšení DPH ovšem svoji cenu zvýšili všichni kadeřníci. Výsledkem tak je výraznější zdražení, než jaké by nastalo bez snížení DPH. To proto, že v lednu 2012 svoji cenu zvedli i ti kadeřníci, kteří v lednu 2007 nezlevnili (viz graf níže: červená křivka).

Autoři studie dokumentují inflační dopad přechodného snížení DPH na takzvané kontrolní skupině, sestávající v daném případě z provozovatelů salonu krásy (viz graf: modrá přerušovaná křivka). Té se říká kontrolní, protože žádné změně DPH v daném období nečelila a je zároveň dobře srovnatelná, takřka „příbuzná“ se skupinou kadeřníků.

Jestliže před rokem 2007 byly ceny finských kadeřníků a finských salonů krásy plně srovnatelné, od ledna 2007 do ledna 2012 (resp. prosince 2011) byli kadeřníci díky snížení DPH levnější, ovšem od ledna 2012 už byli kadeřníci dražší než salony. Přitom nebýt úprav daní, byla by jejich cena i po roce 2012 taková jako před rokem 2007, tedy srovnatelná s cenou salonů. Kadeřníci si tak díky přechodnému snížení DPH dlouhodobě navýšili marže. Od roku 2012 mají prokazatelně vyšší marže, než by měli nebýt přechodného snížení DPH.

Autoři studie navíc podrobují zkoumání všechny změny DPH, k nimž v zemích EU došlo v letech 1995 až 2016, a konstatují, že i těmto změnám je vlastní asymetrická reakce prodejců, podobná reakci finských kadeřníků. Chování finských kadeřníků tedy nebylo nijak výjimečné, ale spíše stvrzovalo obecnou reakci na změnu DPH.

image001.png

Pokud by se tedy v Česku přechodně snížila DPH z potravin, prodejci by snížení promítli do konečných cen jen částečně. Když v Německu kvůli pandemii snížili DPH z potravin v létě 2020, tamní prodejci přenesli do konečných cen 70 procent snížení, zjišťuje na vzorku 130 tisíc druhů zboží prodávaného v německých supermarketech tým pod vedením Clemense Füsta, prezidenta Insititutu při ekonomický výzkum Ifo (zde).

Vážně tak hrozí, že snížení DPH na potraviny nepovede ke zlevnění v celém rozsahu snížení daně, zatímco po opětovném zvýšení se z důvodu asymetrické reakce dočkají zákazníci celkově ještě vyšších cen potravin, než kdyby k žádnému snížení DPH nedošlo.

Co hůř, řetězce si v případě některých potravin marže navyšují již nyní. S výjimkou jablek a vepřové kýty bez kosti za poslední rok zdražily všechny druhy základních potravin, které ČSÚ podrobně sleduje. To by nebylo nic překvapivého. V případě některých potravin ale dochází k tomu, že ceny, za které je prodávají obchody, zejména řetězce, vzrostly dramaticky více než ceny výrobní. Jedná se hlavně o kuře, máslo, vejce a mouku.

Například loni v dubnu prodávali chovatelé jatečná kuřata průměrně za 22,42 koruny za kilogram, letos v dubnu to již bylo za 23,92. To odpovídá navýšení o zhruba 6,7 procenta. Jenže na pultech obchodů zdražil kilogram kuřete kuchaného za stejnou dobu průměrně z 56,76 koruny na 68,34 koruny, tedy hned o 20,4 procenta.

Takový nepoměr je zarážející. Zatímco totiž chovatelé kuřat zdražili o 6,7 procenta, prodejci kuřat v obchodech více než třikrát tolik, o uvedených 20,4 procenta. Samozřejmě, zpracování kuřete žádá pracovní sílu a energie, které citelně zdražily. Jenže s rostoucími náklady se potýkají také sami chovatelé. Také oni čelí rostoucím cenám energií, lidské práce, ale také třeba krmiv.

Podobná situace nastává u másla. Výrobci másla jej mezi loňským a letošním dubnem zdražili o 31 procent, v obchodech však za stejnou dobu zdražilo o 37,7 procenta. Vejce podražila u jejich dodavatelů z řad farmářů o 16,2 procenta, v obchodech ale hned o 23,4 procenta. Na rozdíl od kuřat přitom v případě másla a vajec těžko vymýšlet, jakým významným zvláštním nákladům nad rámec těch, které registruje producent, čelí jejich prodejce. Vejce ani máslo netřeba „kuchat“ jako kuře.

mohlo by vás zajímat

Čerpadláři i obchody s potravinami si „mastí kapsu“, zneužívají inflace k navyšování marží

A hladkou mouku dodávají její výrobci o 35,6 procenta dráže než loni v dubnu, ale v obchodech se letos v dubnu prodávala hned o 63,2 procenta dráže, plyne z dat ČSÚ.

U zmíněných potravin je navýšení cen v obchodech tak markantně vyšší, než jaké je navýšení příslušných cen výrobních, že je namístě podezření, že prodejci, zejména řetězce, zneužívají napjaté atmosféry ve společnosti, obav z drahoty, a s odkazem na rapidní inflaci zdražují více, než by museli. Tak, že si zjevně navyšují své marže.