Kypr je právem považován za jednu z perel Středomoří. Třetí největší středomořský ostrov působí jako idylický ráj na zemi, ostatně podle antické mytologie se zde narodila bohyně lásky Afrodité. Zároveň je ale dějištěm jednoho z nejsmutnějších a nejvleklejších sporů v moderní historii Evropy. Na ostrově se totiž nachází dva zcela odlišné světy reprezentované znepřáteleným řeckým jihem a tureckým severem.
Do let 60. byl celý ostrov součástí Velké Británie a po vyhlášení nezávislosti zde existovala jedna republika, která byla součástí britského Commonwealthu. Již od počátku bylo ale jasné, že bude docházet ke střetům dvou největších národnostních skupin na Kypru žijících tedy etnických Řeků a Turků. Kyperský konflikt jako takový se rozhořel již rok po vyhlášení nezávislosti, kdy bylo OSN ustaveno nárazníkové pásmo oddělující od sebe znesvářený sever a jih.
V plné míře se konflikt mezi tureckými Řeky a Turky rozhořel v 70. letech. V roce 1974 propukl v jižní řecké části vojenský puč a reálně hrozilo, že část země se dojde k připojení Kypru k Řecku. V reakci na to vyslalo Turecko na ostrov armádu, která měla za úkol chránit turecké občany Kypru a hájit jejich zájmy. Turecká invaze s krycím jménem operace Attila zapříčinila, že ostrov je rozdělen do dnešní podoby.
Ze severu byli prakticky vyhnáni etničtí Řekové, naopak z jihu na severní konec ostrova se houfně stěhovali Kypřané tureckého původu. Při vzájemných střetech zahynulo zhruba 5000 lidí včetně civilistů. Byla posílena posádka OSN v nárazníkovém pásmu zvaném zelená linie, Britové obnovili vojenské základny Akrotiri a Dhekelia na jihu ostrova a vše vyvrcholilo tím, že v listopadu 1983 se sever ostrova rozhodl odtrhnout a vyhlásit vlastní nezávislost jako Turecká republika severního Kypru. Tu ale jako samostatný stát uznává jen Turecko. Zelená linie pohltila například i luxusní letovisko Varosha, které je nyní rozpadajícím se městem duchů za ostnatým drátem.
Pří návštěvě Kypru se turisté bez problému dostanou do obou částí Kypru. Zatímco ta jižní je součástí EU, platí se zde eurem a nápisy zde jsou převážně v řečtině psané alfabetou, sever používá jako platidlo turecké liry a nápisy jsou sice v latince, ale pro našince psané nesrozumitelnou turečtinou. Rozdělené je i hlavní město Nicosia, turecky nazývané Lefkosa. Na obou polovinách se nicméně jako pozůstatek britské koloniální minulosti jezdí po levé straně silnice. Zatímco s autem vypůjčeným na jihu se bez problémů podíváte na sever, vozy z půjčoven se severokyperskou značkou na jih nesmí.
V posledních 15 letech se konalo hned několik pokusů o opětovné sjednocení Kypru. Referendum v roce 2004 skončilo díky nedostatečné podpoře jižní části a zatím poslední pokus ztroskotal na tom, že Turecko odmítlo stáhnout ze severu ostrova své vojenské posádky. Přesto ale není žádný důvod bát se na Kypr cestovat, ani na sever. Ač je formálně turecký a dominantním náboženstvím je zde islám, místní obyvatelé berou jak otázky politiky, tak náboženství velmi vlažně a jsou nesmírně pohostinní a přátelští. Výhodou je i to, že dovolená v severní části Kypru, úrovní a kvalitou hotelů a služeb zcela srovnatelná s dovolenou na jihu, přijde klidně i jen na polovinu. Nezbývá než doufat, že se jednou jak obyvatelé ostrova, tak návštěvníci dočkají jeho znovusjednocení.
Zde si pak můžete připomenout izraelskou šestidenní válku.