Květen je měsíc vonných šeříků, které nám připomínají osvobození naší vlasti slavnou Rudou armádou a vítězství chrabrého Sovětského svazu nad hitlerovským Německem. Jenže právě v této slavné době nám radost z májových dnů kalí smrdutá aféra. Posuďte sami:
„Uprostřed oblíbeného místa, kam míří litoměřické rodiny za sportem nebo zábavou, stojí už několik let billboard společnosti Feko-LT,“ odhalil s nebojácnou investigativností webový deník Aktuálně. „Po jeho zhlédnutí většinu lidi přejde chuť na zmrzlinu nebo zábavu. Veškeré snahy o odstranění vulgární reklamy však zatím selhaly.“
I krásné ženy vyměšují
Nechci z Aktuálně opisovat, takže ten smrdutý příběh jen stručně shrnu. Na „sexistickou a urážlivou reklamu“ si prý stěžují místní lidé, zejména pak matky s dětmi. Sociálně ekologické hnutí Nesehnutí billboard udalo živnostenskému úřadu. „Ten nám ale odpověděl, že reklama visí déle než pět let, tím došlo k promlčení, a zhotovitele tedy není možné potrestat,“ řekla reportérovi Aktuálně Kristýna Pešáková z hnutí Nesehnutí.
Základní otázka ale zní: co je na tom vlastně tak strašně vulgárního, odporného a nechutného? I krásné ženy přece vyměšují – příroda to tak prostě zařídila.
Můžete namítat, že zmínky o vyměšování nepatří do veřejného prostoru, a budete mít pravdu. Jenže reklama už z principu vždy pracuje s nadsázkou, šokem a ironií, což je přesně tenhle případ.
Jméno růže
Všimněte si, jak je ten billboard záměrně přehnaný. Žena je oblečená jako laciná děvka. V ústech má cigaretu a vedle záchodové mísy se válejí další cigarety a lahev alkoholu. Nesedí na míse (jak bychom při vykonávání tělesné potřeby očekávali), ale na poklopu. Ve sloganu „Výcuc všeho, co smrdí“ je jasně přiznaná nadsázka.
Výsledný „komplexní komunikát“ (jak by řekl odborník na masová média) je tedy všechno jiné než prvoplánově urážlivý. Je to promyšlená hra se symboly. Přemýšlivého diváka to pobaví, pomaleji a prvoplánovitě myslícího burana urazí. Tak to má být – ne všichni přece chápeme všechno stejně. Italský sémiotik Umberto Eco tomuhle principu pluralitní interpretace říkal „otevřené dílo“ a použil ho třeba ve svém slavném románu Jméno růže. Viz film zde:
„Zhotovitel billboardu pracuje s realitou – svět přece nemůže pořád jen vonět po fialkách,“ shrnuje všímavý analytik každodennosti David Horák, který nás na kauzu upozornil. „Zpochybnit lze i věrohodnost stěžovatelů poukazem na jejich netečnost k mnohem horším plakátům (s Michalem Davidem, frontmany Ortelu nebo Paroubkem), které v Litoměřicích byly také vylepené. Kde tenkrát všichni ti estéti a moralisté byli? To chodili s klapkami na očích?“
Tarantino pod palbou
Firma Feko-LT podle Horáka neodhaluje intimní partie, a také focené prostranství je čisté. „Domnívám se, že nechutnosti, které stěžovatelé mají na mysli, jsou právě jen v jejich představách. Stejným nařčením čelil i Tarantino, podle jehož kritiků je Pulp Fiction plný násilí. Ve skutečnosti je tam násilí asi jen ve dvou scénách…“
Zásadní argument si ale Horák nechává až na konec. „Firma Feko-LT, používá výkonné sací turbobagry odpovídající těm nejnáročnějším evropským standardům. Málokterá firma si počíná tak obezřetně! Na jejich stránkách jsem se navíc dočetl, že se nezaleknou ani odpadního potrubí zarostlého kořeny. Takže na koho se to tu vlastně hází špína?!“ uzavírá Horák s filozofickým nadhledem.
Anketa
Uráží vás litoměřický bilboard firmy Feko-LT?
A TADY si přečtěte, proč je Michal Konvička srab.