Národ koloběžkářů
Rozmohl se nám v Praze takový nešvar - elektrické koloběžky společnosti Lime, na kterých se půlka města - od cizinců přes dorost (do 18 by to mělo být jen pod dohledem, ale viděli jsme na tom výrazně mladší jezdce) až po kravaťáky - už pár týdnů přemisťuje z bodů A do bodů B. Jak to funguje? Stáhnete si appku, zaregistrujete se, nahodíte číslo karty a jedete. Kolik to stojí? 25 korun nástup, pak 2 koruny za minutu s tím, že jízdu můžete přerušovat. Za celým projektem stojí bohulibá myšlenka omezit provoz aut v metropoli, což je fajn.
Hlavní problém, který zastiňuje všechna pozitiva služby, je ale s tím, že koloběžky trčí uprostřed cest bez ladu a skladu. Lime na rozdíl od jiných služeb podobného typu (např. Rekola) nemá pásma a ani stojany. To by totiž už společnost musela vytvořit zábor a pěkně za to platit. Lime se magistrátu podpisem memoranda zavázala, že bude dohlížet na to, aby uživatelé plnili pokyny, tedy zejména parkovali rozumně a nejezdili po chodnících a nosili helmy, to ale nedodržuje. Nedomluvila se s městskými částmi na místech k odkládání skútrů a zatím to řeší týmem lidí, který kromě rozvozu mašinek po městě ještě přeparkovává ty nevhodně odložené. Asi se shodneme, že tohle dočasné řešení moc nefunguje...
Test Géčka
Nicméně, k tomu, co nás opravdu zajímá - jak se na tom jezdí? Vydrží to něco, když se na sociálních sítích neustále objevují fotky koloběžek rozbitých? Dokáže ta věc vyjet kopec, kterých je Praha plná? Koloběžku jsme podrobili zatěžkávací zkoušce v ulici Krásova, která je tamními obyvateli láskyplně nazývána Smrtící Žižkopec. Utáhne to baterka, nebo je třeba stroji trochu pomáhat? Zjistili jsem taky, jakou maximální rychlost z koloběžky dokážete vytáhnout. Všechno se dozvíte na videu tady:
A tady si přečtěte reportáž z terapie tmou.