Tvořit filmy, to je sen mnoha kreativních duší. Pokud ale nejste herec, režisér nebo ještě možná scenárista, je to práce trochu nevděčná. Laická divácká obec se málokdy zajímá o „ty ostatní“ profese. Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk má za sebou ale takovou kariéru, že jeho jméno znají snad i ti, pro které je kino čistě rekreační víkendovou záležitostí.
Muž mnoha talentů
Syn uznávaných herců Theodora Pištěka a Marie Ženíškové, tím pádem pravnuk malíře Františka Ženíška a vnuk Julia Ženíška, zakladatele a majitele firmy Ford Motor Company pro Rakousko-Uhersko; to je Theodor Pištěk ml. Ve středu oslaví 91. narozeniny. Když přijdete do takové rodiny, bylo by opravdu nešťastné nemít vůbec žádný talent. Theodor ale dostal naděleno štědře – od mládí měl vlohy pro výtvarno, ale i pro techniku, především pak rychlá auta. A oběma těmto svým koníčkům se také pilně věnoval.
Po gymnáziu sice šel na Vyšší odbornou školu grafickou v Praze (též zvanou Hellichovku), zároveň se ale naučil řídit už v 16 a v osmnácti se po absolvování autoškoly stal členem Automotoklubu a začal regulérně závodit. Po maturitě se dostal na AVU do ateliéru Vratislava Nechleby a následně ji úspěšně absolvoval, dokonce na Akademii zůstal ještě jeden další čestný rok v ateliéru Antonína Pelce a spřátelil se s Jindřichem Chalupeckým. Zároveň ale dál proháněl rychlá kola. V letech 1972 a 1973 byl nominován do Československého reprezentačního družstva v automobilových závodech na okruzích, v roce 1974 ale definitivně pověsil volant na hřebík a od roku 1975 už se intenzivně věnoval hlavně malbě.
Ačkoliv jako malíř dosáhl Pištěk velkých úspěchů a některé z jeho fotorealistických děl se prodaly za miliony korun (například dílo Na návštěvě u Harrachů z roku 1979 bylo v roce 2013 vydraženo za 3 240 000 korun) a pár jeho obrazů, třeba Ecce Homo nebo Rodinný portrét určitě znáte (ostatně, přesvědčit se o tom můžete v galerii výše), nejvyšších poct se mu přeci jen dostalo coby kostýmnímu výtvarníkovi u filmu.
Roku 1958 se oženil s asistentkou filmové režie Věrou Filipovou a rok nato už spolupracoval s Františkem Vláčilem na filmu Holubice. Ti dva si hodně sedli – znovu se sešli při natáčení Markéty Lazarové a Údolí včel (obojí 1967), Vláčilových možná nejzásadnějších počinů. Sám Pištěk prohlašoval Lazarovou za nejdůležitější snímek své kariéry a řekl, že „se toho nedalo nezúčastnit“.
Opravdovým vrcholem ale byla spolupráce s Milošem Formanem na historickém filmu Amadeus, který se inspiroval životem geniálního skladatele W. A. Mozarta. Za perfektní kostymérskou práci byl Pištěk oceněn Oscarem. Nominaci na sošku zlatého plešouna si pak vysloužil ještě kostýmy pro taktéž Formanova Valmonta, tu ale neproměnil – za oblečení vikomta de Valmont a markýzy de Merteuil, dvou libertinských šlechticů, a obětí jejich intrik, Pištěk získal „pouze“ francouzského Césara. Posléze se stal členem Americké filmové akademie.
Mimochodem, Pištěkův um jste na vlastní oči určitě viděli i v případě, že nefandíte filmu, ani vás moc neužije na výtvarné galerie – v roce 1990 totiž navrhl speciální uniformy pro pražskou Hradní stráž a ta je nosí dodnes.
A tady si přečtěte o životě legendárního českého herce Rudolfa Hrušínského staršího.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
