Vezměte svoji dívku na procházku na Pražský hrad a ukažte jí místa a věci, které bývají uspěchaným očím skryty. Na konci procházky se pak rozhodněte, zda půjdete dále sám, nebo s ní.

1. Zpívající fontána před Belvederem (Letohrádek královny Anny)

Sedněte si pod kašnu a poslouchejte. Nemyslíme vaši dívku, ale kapky padající do bronzu. (Foto: Pavel Vondráček) Vchod hned naproti zastávce tramvaje. Před letohrádkem stojí renesanční kašna z konce 16. století. Je odlitá z bronzu, proto se v ní krásně šíří jemné tóny, které vyluzují kapky dopadající na okraj kašny. Vlezte si pod nádrž a poslouchejte. Pro zesílení dojmu přiložte ucho zespodu kašny a uslyšíte dokonalou symfonii složenou z desítek různých tónů.

2. Značky na katedrále svatého Víta

Malé drobné dobrodružství je hledat malé drobné vzkazy. (Foto: Pavel Vondráček) Každý kameník při stavbě chrámu používal vlastní značku, kterou najdete na pískovcovém kvádru. Někdy na kameni najdete i značku stavební hutě, potom různá znamení, která sloužila pro orientaci při rekonstrukci, a také různé další vrypy a vyrytosti, které návštěvníci za staletí zanechali. Obejděte pomalu katedrálu a zadívejte se na jednotlivé kvádry – bude docela zábavné, co všechno objevíte. Zaměřte se ale na starou gotickou část vzadu. Předek katedrály byl totiž dostavěn až před cca sto lety a na moderních kvádrech toho moc nenajdete.

3. Sprosté, velmi sprosté klepadlo

Předci byli stejně zábavní jako jsme my. Možná i méně prudérní. (Foto: Pavel Vondráček) Na dřevěných dveřích při východu z Vladislavského sálu (stojíte zády ke katedrále, nalevo je kostel svatého Jiří) najdete renesanční klepadlo z poloviny 16. století. Kdybyste jím zaklepali, viděli byste, jak se hlava mužíčka dotkne klínu ženy a zase naopak. Klasická pozice 69. Pozoruhodné také je, že stylizovaná žena má větší bříško než muž. Věci a těla se prostě postupem času mění. Ještě nedávno se klepadlem dalo hýbat, ale puritáni z řad památkářů je znehybněli. V každém případě se ptejte vyděšené průvodkyně u dveří, zda se skutečně jedná o orální sex. Myslím, že zrudne.

4. Olověné potoky mezi kvádry

Co olovo spojí, ani smrt nerozdělí. (Foto: Pavel Vondráček) Všimněte si také, jak jsou spojovány jednotlivé kvádry na katedrále. Kameníci tehdy spáry vylévali roztaveným olovem. Každá spára je jiná, jsou to krásné fantaskní tvary. Všímejte si jich. Vaše přítelkyně ocení, že jste všímavý, a bude si myslet, že si budete v životě všímat tak pozorně i jí. Velký omyl.

4. Velké haló

Kolega Radek Kovanda naslouchá už jen sám sobě. (Foto: Pavel Vondráček) Když vstoupíte na první nádvoří Pražského hradu, tam jak jsou ty velké dřevěné stožáry, dejte se doleva průchodem na čtvrté nádvoří. Narazíte na schody a před nimi na malý kulatý amfiteátr. Stoupněte si doprostřed na žulový kruh a něco zakřičte. Uslyšíte nádhernou ‚dutou‘ ozvěnu. Jenom vy. Ideální stav, když si budete chtít sám se sebou něco vyřídit.

5. Zazvoňte na Muchu

Mucha. Syn starého Muchy. (Foto: Pavel Vondráček) Všimněte si, že dnes se už nezvoní, dnes se prozvání. (Foto: Pavel Vondráček) Vyjděte z Hradu, přejděte Hradčanské náměstí a napravo od Toskánského paláce uvidíte menší dům. Až do roku 1991 v něm bydlel kontroverzní spisovatel Jiří Mucha, syn Alfonse. Zde se odehrávala podivná setkání českých intelektuálů, sexuální orgie i čtenářské dýchánky. Malá mosazná destička s nápisem MUCHA je tak jednoduchá, jak složitý byl život Jiřího Muchy.

6. Dvojitá ryba

Štíhlá ryba a podsaditý redaktor. (Foto: Radek Kovanda) Každá ryba má rub a líc. (Foto: Pavel Vondráček) Od Muchy se vydejte doprava a po asi sto metrech přijdete k nejpitoresknější pražské čtvrti zvané Nový Svět. Hned kousek od restaurace U Zlaté hrušky si všimněte na křižovatce ulic Nový Svět a Kapucínská krásného barokního domovního znamení. (Vel)ryba má dva ocasy. Je to takový malý detail, ale své dívce můžete právě připomenout, že vše má dva konce – život i ryba. Což jí umožní si uvědomit, že začátky bývají nejhezčí a konce často trpké.

7. Požární automat

Hoří? Nespěchejte. Domovník přijde včas. (Foto: Pavel Vondráček) Pokračujte rovně ulicí Nový Svět. Na jejím konci uvidíte vpravo roztomilou připomínku na dobu, kdy lidé na sebe ještě nebyli zlí a důvěřovali si. Požární automat z doby Rakouska-Uherska a první republiky. Hořel-li váš dům, v klidu jste si doběhli k domovníkovi, nebo strážníkovi, který klíč od hadice vydal a mohli jste vesele hasit. Všimněte si také slova domovník. Kdo dnes má kontakt na domovníka a kde máme tu jistotu, že ho vždy najdeme na jeho místě? Dnes je vše tak děsivě anonymní. Znáte třeba svého strážníka?

8. Koule ve zdi

Prusové měli velké i malé koule, když Prahu dobývali. (Foto: Pavel Vondráček) Dívejte se pozorně po stěnách domů v ulici Nový Svět a Černínská. Na mnoha místech jsou zazděné koule z obléhání Prahy pruským vojskem v roce 1757. Koule najdete hlavně v boční stěně klášterního kostela Panny Marie Andělské, lidově zvaného kapucínský kostel. Samy koule nejsou na místech svého dopadu –při rekonstrukcích je obyvatelé zazdili do stěn jako připomínku. Své dívce tak můžete dokázat, že máte koule všímat si i jiných věcí, než jsou její prsa a kolik stojí pivo v nedaleké hospodě U Černého vola. Ta je jednou z posledních pražských „čtyřek“ se zakonzervovanou náladou osmdesátých let včetně arogantních výčepních.

9. Zvonící schody

I v životě máte možnost volby. Nahoru, dolů, doleva, doprava, sám, nebo s ní. (Foto: Google StreetView) Mezi domy Na Koženém vrchu a U Kanónu lze projít po schodech do ulice Úvoz. Je to kousek od Černého Vola. Když na nich v horní části budete skákat jako pominutí, uslyšíte podivné zvonění, které se rozléhá v úzké mezeře mezi domy. Pod schody totiž vede stará kanalizace a země pod schody je tedy dutá. Schody vás vyplivnou na Strahov a Petřín. Zda odtud půjdete nyní každý zvlášť, nebo společně, záleží už jen na vás. Zkušenosti jsou nepřenosné, vztahem si každý musí projít sám. Ovšem kdybyste dali na mé doporučení a doporučení kolegů Bílka, Breziny, Kovandy, Maršála a tisíců dalších mužů, doporučíme vám jít dál sami.

A tady máte velmi netradiční pohled na Istanbul.