(Ne)chci se dotknout kolegy Ivana Breziny v souvislosti s jeho zajisté zajímavou a zevrubnou analýzou „selfiemánie“ na ukázkovém případu pana Zdeňka Škromacha – viz ZDE. Jenomže – co když tenhle svérázný matador české politiky nemá nyní takovou hroudu másla na hlavě jako jiní? Navíc se prý fotil v době mimo oficiální průvod, pořízené selfíčko nakonec ani nikam nepostoval, a že se toho chytla i zahraniční média? Kolik jich ale bylo a jaká – taková, co občas jen dělávají bouři ve sklenici vody, z které vaří. 

Rád bych proto nechal být pana Zdeňka panem Zdeňkem a přešel k něčemu pozoruhodnějšímu. Včerejší vydání (29. 1. 2015) britského deníku The Independent přineslo zprávu o závažném, a přesto v jistém směru úsměvném incidentu, který se odehrál na závěr oslav mezinárodního Dne uctění památky obětí holokaustu přímo na půdě bývalého vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Tedy ve stejný den, kdy pan Zdeněk vyndal mobil a zapnul foťák – jen o několik hodin později a několik stovek kilometrů východněji.

snimek_obrazovky_2015-02-16_v_14.22.19.png

Riccardo Pacifici po propuštění z výslechu (Foto: jewishbusinessnews.com)

To bylo tak: v úterý kolem jedenácté večer skončil Riccardo Pacifici (mluvčí židovské komunity v Římě) v prostorách bývalého vyhlazovacího tábora (mimochodem, jeho prarodiče zde zahynuli) natáčení živých vstupů pro televizní přenos oslav 70. výročí osvobození Osvětimi. Když si i se štábem sbalili všechny věci a vydali se ven, našli vstupní bránu – jediný možný východ – zamčenou. Uvězněnou skupinu tvořili vedle Riccarda Pacificiho ještě mluvčí židovské komunity Fabio Perugia, televizní moderátor a dva technici.

Čili – bylo jich pět. A je noc, druhá půlka ledna, venku minus devět a vítr, takže pocitově tak ještě o pět až deset méně. Zkoušejí volat, nikdo je neslyší. Zkoušejí prolézt budkou u brány, která slouží coby vrátnice a pokladna. Daří se jim to, ale spustí alarm. Během minuty je na místě ochranka s polskou policií.

profimedia-0216462891.jpg

Tihle ještě stihli projít otevřenou bránou (Foto: Profimedia.cz)

Bylo jich pět a vyslýchali je do půl třetí ráno. Přímo v kutlochu ochranky v Osvětimi. Pak si je odvezla policie na svoji služebnu a tam je vyslýchala další tři hodiny. Ještě že operativně dorazil tlumočník, sám italský velvyslanec z Varšavy (byl na oslavách přítomen, jinak by asi hned tak nepřijel), který výslech značně urychlil, takže pětice byla propuštěna na svobodu ještě za tmy, někdy kolem šesté hodiny ranní.

„Chovali se k nám drsně, až brutálně,“ sdělil později Fabio Perugia izraelskému deníku Haaretz. „Jako kdybychom byli opravdu nějací zločinci.“ A Riccardo Pacifici o celé situaci stručně tweetoval, že je to „hanba“, a připojil rovněž kritiku přístupu polské policie. Poděkoval i za telefonickou intervenci italského prezidenta. 

Mimochodem, živě – jen možná v trochu jiných barvách – si něco takového dokážu představit i u nás. Co myslíte?