Sixto Rodriguez byl v Jižní Africe populárnější než Elvis, aniž by o tom sám věděl – G.cz
Vyhledávání

Sixto Rodriguez byl v Jižní Africe populárnější než Elvis, aniž by o tom sám věděl

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Život amerického hudebníka Sixta Rodrigueze je příběhem, který je neuvěřitelný už jen tím, že se doopravdy stal. Představte si, že se v 60. letech toužíte stát rockovou hvězdou, nahrajete dvě alba, která jsou ovšem totálním propadákem, a tak se s vysněnou kariérou rozloučíte. A po třiceti letech za vámi přijedou dva fanoušci, kteří vám oznámí, že jste v Jižní Africe větším fenoménem než Elvis Presley. Z pohledu dnešní medializované doby nepředstavitelná situace, pro Sixta Rodrigueze životní cesta.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 10.7.2020, 11:21

Mládí mexického přistěhovalce

Sixto Rodriguez se narodil 10. července roku 1942 v Detroitu ve státě Michigan. Pocházel z rodiny mexických imigrantů žijících ve Spojených státech, v pořadí byl šestým dítětem – proto byl pojmenován Sixto (od číslovky 6, six). Stejně jako téměř všichni mexičtí imigranti v tomto období, i rodina Rodriguezů čelila v detroitské komunitě výraznému odcizení a marginalizaci, která se později odráží v Rodriguezových textech. Přestože pocházel z chudých poměrů imigrantské rodiny, získal v roce 1981 bakalářský titul v oboru filosofie na Wayne State University.

Sixtova (ne)úspěšná kariéra začala v malých hudebních klubech amerického Detroitu, kde vystupoval jako každý začínající hudebník či kapela – víceméně pro zábavu, o živobytí se nejednalo. Roku 1967 vydal u společnosti Impact Records svůj první singl, ten ovšem nezaznamenal žádný prodejní úspěch, a tak nahrávací společnost spolupráci přerušila. Následně se více než dva roky Sixto Rodriguez plahočil životem stejně, jako se plahočil se svou kytarou detroitskými bary a kluby. Až v roce 1970 jeho písně upoutaly pozornost dvou producentů, Dennise Coffeyho a Mika Theodora. Oba producenti byli přesvědčení o tom, že Rodriguez ovládne americké publikum a stane se vycházející hvězdou.

První dvě alba byla propadákem

Sixto Rodriguez tedy roku 1970 vydal album Cold Fact u společnosti Sussex Records a navzdory špatným prodejům vyšlo o rok později i druhé album, Coming from Reality. To bylo totálním propadákem, nahrávací společnost tedy od smlouvy odstoupila a třetí album zůstalo ve fázi rozpracování. Rodriguez se vrátil ke klubovému hraní, kterým si přivydělával, víceméně se ale živil jako stavební dělník. Svou hudební „kariéru“ ukončil v roce 1976, kdy si koupil prostřednictvím vládní aukce dům za 50 amerických dolarů (v dnešní měně přibližně 230 dolarů.

Sixto Rodriguez žil jednoduchý život nižší třídy, jeho příjem byl na hranici přežití a on sám si nemohl dovolit žádné vymoženosti – nevlastnil například ani telefon. Vzhledem k tomu, že nebyl na žádné z hudebních vydavatelství napojen, nedostával podíl ani z vydaných nahrávek.

Doposud se jednalo o standardní příběh neúspěšného hudebníka, ovšem v případě Rodrigueze se jedná o neúspěch pouze v rámci jednoho kontinentu. Jako zázrakem se totiž v polovině 70. let jeho nahrávky dostaly do Jižní Afriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde se prodávaly více než dobře. Když se v Austrálii vyprodala všechna jeho alba pod společností Sussex Records, koupila australská nahrávací společnost Blue Goose Music práva na Rodriguezovy nahrávky. Tato společnost znovu vydala obě alba, navíc také kompilaci písní s názvem „At his best“, která se stala obrovsky prodávanou právě v Jižní Africe. "Já jsem byl na svět připravený, ale svět na mě ne,“ řekl Sixto ke své rané hudební kariéře.

Fenomén, který předčil Dylana i Elvise

V Jižní Africe se stal Sixto Rodriguez fenoménem, který znal úplně každý. Popularitou byl na úrovni Elvise Presleyho a Boba Dylana, kulturně-politickým významem je ale ještě převyšoval. Jeho písně se totiž staly politickými hybateli a lidovými hymnami proti tamějšímu režimu apartheidu. Rodriguezovy písně tak významně ovlivnily celou generaci Afrikánců, kteří však zároveň netušili, kdo je vlastně autorem písní. Jediné, co o Sixtovi věděli byla totiž informace, dle které umělec údajně spáchal sebevraždu. Šířily se legendy o tom, že se zapálil na pódiu nebo že z pódia sestoupil a před zraky diváků střelil do hlavy.

„Sugar Man, won't you hurry, 'Cos I'm tired of these scenes.
For a blue coin won't you bring back all those colors to my dreams,

Silver magic ships you carry Jumpers, coke, sweet Mary Jane.“

V překladu: „Cukrouši, nepospíchej, protože jsem unavený z těchto scén.
Kvůli modré minci nepřineseš zpět všechny tyto barvy do mých snů.

Stříbrnými magickými loděmi převážíš amfetamin, kokain, trávu.“

... To je úryvek z nejpopulárnější Rodriguezovy písně s názvem Sugar Man, ze které se později stala i hudebníkova přezdívka. Píseň je o drogách, ačkoli Rodriguez nikdy nečelil drogové závislosti. Sugar Man symbolizuje toho falešného přítele, který vás k závislosti přivede.

Popularitu, ačkoliv ne tak zásadní jako na africkém kontinentě, si získal Rodriguez i v Austrálii, kde také v letech 1979 až 1981 podnikl dvě koncertní turné – jednalo se ovšem o epizodní slávu a krátce trvající záležitost. Nahrávky v jižní části Afriky si žily svým vlastním životem, bez autorova vědomí o jejich oblíbenosti. Roku 1991 zde na CD vyšla obě Rodriguezova alba, což ještě posílilo jeho oblíbenost a slávu. O své popularitě se Rodriguez dozvěděl náhodou, když v roce 1997 jeho nejstarší dcera narazila na webovou fan stránku. Poté, co kontaktovala její autory a dozvěděla se podrobnosti o obrovské otcově popularitě, vyrazil překvapený Rodriguez na své turné do Jižní Afriky, kde odehrál šest koncertů před několika tisíci diváky.

Pátrání po Sugar Manovi

Mezinárodně známým se stal díky dokumentárnímu snímku s názvem Pátrání po Sugar Manovi (orig. Searching for Sugar Man), který mapuje příběh dvou fanoušků Sixta Rodrigueze v devadesátých letech. Ti se prostřednictvím textů a jiných indicií snaží zjistit, zda jsou pravdivé legendy o hudebníkově smrti a pokud nejsou, tak co se s Rodriguezem vlastně stalo. Dokument získal v únoru roku 2013 cenu BAFTA a o dva týdny později také Oscara za nejlepší dokumentární snímek. Zajímavostí je, že během natáčení došly režisérovi Maliku Bendjelloulovi peníze, a tak musel část dokumentu dotočit na svém iPhonu s pomocí aplikace 8mm Vintage Camera. Dokument zaznamenal jak kasovní úspěch, tak úspěch u filmových kritiků a zařídil Rodriguezovi mezinárodní popularitu a uznání. Sugar Man se tak konečně dočkal vysněného věhlasu, na který čekal téměř celý život.

Podobné články

Doporučujeme

Další články