Guttmannův příběh ukazuje realitu komunistického hnutí a to, jak vzdálené skutečně bylo demokracii, i té vnitrostranické. Co se stane, když si vysoký funkcionář KSČ dovolí kritizovat Kominternu?
Narodil se 23. května 1902 v Táboře v židovské rodině. Jako jeden z mála raných komunistických politiků měl vysokou školu – Vysokou školu obchodní v Praze. Později je zaměstnán v bance. Z hlediska komunistické ideologie ne zrovna dělnický původ. Již za mládí byl levicově orientován, a to k jejímu radikálnímu křídlu. Angažoval se v Komsomolu a Mezinárodním sdružení marxistických akademiků. Jeho čas nastal na konci 20. let, kdy se v KSČ chopila moci Gottwaldova klika zvaná Karlínští kluci. V listopadu 1928 byl dokonce přibrán do politbyra. Účastnil se sjezdu Kominterny v Moskvě a poté byl na její popud dosazen jako šéfredaktor Rudého práva a podílel se na V. sjezdu KSČ. Jeho kariéra začala právě ve zmíněném deníku.
Druhým mužem strany
Ve 30. letech je mužem číslo dva právě on, Rudolf Slánský se stává generálním tajemníkem až po návratu z Moskvy. Je prvním tajemníkem ÚV, šéfredaktorem Rudého práva a je členem exekutivy komunistické internacionály. Jezdí tedy do Moskvy na sjezdy Kominterny. Zde projednávají další strategie vedení třídního boje po celém světě. A zde si Guttmann začal klást otázku, zda cesta, kterou se Kominterna – a tedy celé komunistické hnutí vydá je správná. Hlavně však má obavu, že neodpovídá realitě. Následující hnědá diktatura v Německu bude nahrazena proletářskou. Guttmann se ozval s tím, že není proboha přece možné čekat, až padne nacismus a spoléhat, že jej svrhnou dělníci. Chtěl se spojit s německou sociální demokracií, kterou považovala Kominterna za „sociálfašisty“, a jedinou možnou alternativu spojení viděli v tom, že je pohltí do své strany. Guttmann razil namísto toho tezi, že by jim mělo být nabídnuto spojenectví jako rovný s rovným. S touto tezí také veřejně vystoupil na srazu Kominterny a dostal se do sporu se samotnou linií Kominterny. O pár měsíců později Kominterna udělala přesně to, co Guttmann navrhoval, ovšem platilo nepsané pravidlo „je lepší mýlit se se stranou, než mít pravdu proti straně“. Musel na ÚV udělat sebekritiku, což udělal. Byl také pozván do Moskvy, aby provedl totéž na půdě Kominterny. Rozhodl se, že do Moskvy nepojede a poslal memorandum, ve kterém si stál za svými myšlenkami. Brzy nato byl vyloučen z KSČ. Strana začala tradičně s čistkou proti „guttmannismu“ (pojem, který samozřejmě vymyslel Václav Kopecký). Ta postihla každého, který se díval na sociální demokraty jinak než jako na „sociálfašisty“.
Šéfredaktor Rudého práva zmizel!
Jeho povolání v Moskvě mělo důvod – přivést jej k rozumu. Když se to nepodaří, nebude se již po návratu tak dobře orientovat a nebude tedy nebezpečím. Podobně jako Záviš Kalandra (popravený v politickém procesu) přispíval po svém vyloučení do revue Proletář. Jejich názory byly blízké – oba kritizovali moskevské procesy, ve kterých Stalin zlikvidoval své nejbližší staré bolševiky. Vydali o nich dvě práce (pamflety) – Odhalené tajemství moskevského procesu a Druhý moskevský proces. Vyloučení ze strany nebyl jen politický akt. Pro vysoké funkcionáře to byl jejich život a de facto poté ztratili všechny své kamarády ze strany – brali je jako nepřátele komunistické myšlenky.
Po Mnichovské dohodě jako většina předních komunistů emigroval, ovšem ne do Sovětského svazu, nýbrž do USA. Jeho odchod byl velmi dramatický – „Šéfredaktor Rudého práva zmizel!“ měly na titulce noviny Večer. V Americe pracoval v rozhlasovém vysílání a posléze v Institute Jewish Research, kde se zabýval židovskou historií, ale také arménskou genocidou. Umírá v New Yorku roku 1958, po emigraci se již levicově neangažoval.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Guttmann
Podobné články
Martin Miko
Jan Fiedler
Doporučujeme
