Západní Německo se mělo změnit v radioaktivní pustinu

Téměř půlstoletí se svět nacházel v konstantní hrozbě jaderné války mezi Západem a Východem. Úplně první plány na vojenskou konfrontaci se Sovětským svazem přitom pocházejí již z roku 1945, kdy Winston Churchill, znechucený sovětským postupem v Polsku, navrhoval tzv. Operaci Unthinkable (Nemyslitelná operace). V rámci tohoto poměrně dosti odvážného plánu se měly spojené britsko-americké síly, za pomoci polské armády a zbytku německého Wehrmachtu, pokusit osvobodit východní Evropu od sovětského vlivu.

mohlo by vás zajímat

"Po Československu určitě přijde na řadu Rumunsko a Jugoslávie": Britové měli v roce 1968 v plánu válku se Sovětským svazem

K uskutečnění operace ze zcela zjevných důvodů nikdy nedošlo, ale jak se vztahy mezi Západem a Východem postupně zhoršovaly, začaly obě strany vypracovávat vojenské plány na zničení nenáviděného protivníka. Jedním z nich byl i scénář vypracovaný Varšavskou smlouvou, který dostal všeříkající název Sedm dní k řece Rýn.

Tento vojenský plán z konce 70. let, jenž se dostal na veřejnost v roce 2005 z iniciativy polské vlády, předpokládal, že se vojska NATO nejprve pokusí o jaderný útok proti polským městům podél řeky Visly. Následně měla být z mapy světa smazána i většina větších českých měst, čímž se měli „prohnaní imperialisté“ pokusit zabránit Sovětskému svazu v posílení těžce zkoušených východoněmeckých vojsk. Ta měla čelit útoku vedenému ze západního Německa. Jenom během těchto prvních momentů třetí světové války mělo podle sovětských předpokladů zemřít na 2 miliony polských civilistů, přičemž polské armádní struktury měly být zcela ochromeny. Většina vojenských operací tak měla spadnout na bedra Československé lidové armády. Naše vojáky měl čekat průchod naprostým radioaktivním peklem.

GALERIE Sedm dní k řece Rýn

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

V rámci odvetného jaderného útoku měly sovětské jaderné hlavice srovnat se zemí většinu měst v severní Itálii, západním Německu, Nizozemsku, Dánsku a Belgii včetně Bruselu, kde se nachází velitelství NATO. Tím by komunistická vojska získala cennou výhodu nad západními silami, jelikož by tak došlo ke zničení většiny západních velitelství. Další jaderné střely měly mířit na západoněmecké přístavy, aby se tak zabránilo příjezdu posil z Británie a Spojených států. Po radioaktivní a zcela zničené západoněmecké půdě se měla jen několik hodin poté urychleně přesouvat československá a maďarská vojska. Ta měla (jak název plánu napovídal) do jednoho týdne dosáhnout francouzských hranic při řece Rýn. Zničeno mělo být i neutrální Rakousko, které nebylo členem NATO. Sověti však odmítli riskovat, že by se Západ pokusil alpskou zemi obsadit – Vídeň měla okupovat maďarská vojska.

Československý Fallout

Na plánu je zajímavý i fakt, že Francie i Spojené království měly být v první vlně ušetřeny jaderného holokaustu. Všechny výše zmíněné země totiž nedisponovaly vlastním jaderným arsenálem, ale byly v nich rozmístěny americké střely. Sovětský svaz tak počítal s tím, že by se vyhnul francouzsko-britskému útoku. Devátý den od útoku měla komunistická vojska dojít až k Lyonu, odkud by se zastavila podél pyrenejského pohoří. Navzdory sovětskému odhodlání naplnit za každou cenu plán, který by v případě Československa znamenal milionové civilní i vojenské ztráty, historikové i vojenští experti považovali tento plán za buď přespříliš ambiciózní či přímo neuskutečnitelný. Při pohledu na vše uvedené můžeme děkovat nebesům, že studená válka nakonec skončila poklidně. Přeci jen, představa československých branců, jak pobíhají spálení a slepí od jaderného výbuchu radioaktivními ruinami Stuttgartu, je dosti děsivá.