Do hor, do pouští nebo prostě jen do lesa za barákem můžete vyrazit proto, abyste tam shodili špeky a něco zažili, nebo proto, abyste tam měli čas přemýšlet. O čem? Osobně si venku často vzpomenu na německého filozofa Karla Jasperse (1883 – 1969).

karl-jaspers.jpg

Karl Jaspers – dědek, co viděl dál (Foto: famousphilosophers.org)

Ano, na fotce vypadá jako nudný dědek, ale tak budeme jednou vypadat všichni. Jaspers psal hodně temné a nepochopitelné traktáty, ve kterých se často vracel k myšlence, že nás něco přesahuje. Netahejme do toho hned Boha – Jaspers neurčitě a tajemně mluvil o „transcendenci“. Představte si pod tím, co je vám libo. Třeba nějaký další horizont, který nevidíme jasně, ale spíš ho jen tak tušíme.

8159621794_c0bfdd8bee_b.jpg

Šifra transcendence 1: náhorní planina Atacama v Andách (Foto: www.andesadventure.com)

Podstatná je Jaspersova myšlenka, že se nám to transcendence zjevuje jen jakoby v náznacích. Nelze ji přímo pojmenovat, nelze si ji představit ani ji jinak myšlenkově uchopit – cítíme ji jen zprostředkovaně. „Šifrou transcendence“ se může stát cokoli, díky čemu člověk někde v dálce zahlédne cosi přesahujícího. Umělecké dílo, představa Boha, příroda…

geir-nactnes-_s9a7848foto.no_1386581415_lg.jpg

Šifra transcendence 2: polární záře nad norskými Lofoty (Foto: geirnaes.com)

To poslední hlavně. Peckou, která nás naprosto omráčí a zaplaví neskutečnou krásou ve stylu „šifry transcendence“, je totiž velmi často právě příroda. Uvědomil si to třeba horolezec Reinhold Messner, když se vydal do pouště Gobi: „V poušti není nic, co by vás rozptylovalo, široko daleko se vám naskýtá pořád stejný obraz. Často není slyšet nic než vítr mezi zrnky písku. To je ticho. A přesto ta rozlehlost dýchá, hovoří, září. Tušení nekonečnosti a věčnosti zde naráží na naši omezenost a zranitelnost. Právě v pouštní nepřítomnosti věcí a podnětů se člověk ze všeho nejdříve zalekne sám sebe. Potom té naprosté prázdnoty. V tomto pnutí pak nachází poušť v sobě.“

awesome_desert_wallpaper_hd_and_pictures_for_ipad.jpg

Šifra transcendence 3: západ slunce na Sahaře (Foto: desertadventure.com)

Právě v poušti, v horách nebo třeba v lese nejčastěji zažíváme nesdělitelný pocit, který se dá vyjádřit snad jen banálním výkřikem: „Jooo!“ Stalo se to třeba kapucínskému misionáři Ehlersovi. Před více než sto lety se vypravil do Nepálu, v té době ještě zcela uzavřenému před světem. Na zlomový okamžik pěšího putování vzpomíná:

„Když jsme dolezli nejvyššího bodu průsmyku, rozestřela se před zrakem mým krajina tak čarokrásná a tak velkolepá, že jsem ji na této zemi dosud nespatřil. Cestoval jsem mnoho, viděl jsem na svých potulkách světem spousty krás přírodních. Zde však byl jsem si vědom, jak slabý pojem měl jsem o všemohoucnosti Tvůrce světů.

660528ff139ae2d42e0a370bd2079961_large.jpeg

Šifra transcendence 4: sedlo v nepálském Himálaji (Foto: mxstatic.com)

Stál jsem jako omráčen. Hluboko pode mnou válely se v širokém údolí kathmandském husté, jako mléko bílé mlhy, z nichž čněly jako čarovný ostrov pozlacené báně svatyň na pahorku swayambském, oblité zlatou záplavou vycházejícího slunce, a v pozadí odrážela se od blankytu nebeského nekonečná řada hor pokrytých věčným sněhem. Zde trměly přede mnou obryně naší oběžnice, jejichž velkolepé krásy nikdo nevylíčí...“

maxresdefault.jpg

Šifra transcendence 5: buddhistická stúpa Swayambunath v káthmandském údolí (Foto: homepilotadventures.com)

Konec mudrování – příroda je prostě šifra transcendence jak vyšitá! Na fotkách v článku je pět důkazů, ale pokud se kolem sebe jen trochu umíte dívat, najdete tisíce dalších.

A TADY máte pár tipů, kam se vydat do přírody v Česku.