I přes jeho nesmrtelnost a ohromnou pokrokovost má film poměrně banální zápletku a až naivní konec. Svět je rozdělen do dvou tříd – bohatých a dělníků, kteří jsou zotročováni. Z obou světů tu máme hrdinu, syna vládce Metropolisu Fredera (Gustav Fröhlich) a dobrosrdečnou, krásnou Marii (Brigitte Helm). Po různých podvodech, klamech a nesnázích, kdy se jim každý snaží podrazit nohy, spojí svět inteligence„tam nahoře“ a svět dělníků „tam dole“ v jeden. Závěrečné motto zní „prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce“.
Původně měl okolo tří hodin, nakonec byl proti vůli režiséra sestříhán na 80 minut. Vystřižené scény se postupně poztrácely a nakonec zase pomalu nalézaly. Po dlouhé době čekání a restaurování vyšla téměř kompletní verze v roce 2010.
Snímek byl zařazen do několika uznávaných výběrů nejlepších snímků vůbec nebo například do programu UNESCO „Memory of the World“ – a to jako první film vůbec.
Stal se nejdražším snímkem, co byl do té doby natočen – vyšel na asi 5 miliónů říšských marek, což nyní představuje 200 miliónů dolarů.
Navzdory ohromným nákladům a vynaloženému úsilí byl film obrovským propadákem – velké německé studio UFA, které film financovalo, málem poslal ke dnu.
Děj se odehrává v roce 2026, tedy už za 4 roky! Čeká nás rozdělení společnosti do dvou tříd, život v podzemí nebo v rajské zahradě, dvouplošníky prolétající mezi budovami a nová Babylonská věž!
Natáčení trvalo rok a půl, Lang byl navíc známý svým „tyranským“ přístupem k hercům. Hlavní hrdinka, jež byla nucena scény robota natáčet v kostýmu, který řezal do kůže, dokonce několikrát omdlela.
Adolf Hitler a Joseph Goebbles i přes Langův židovský původ film obdivovali, pro jeho monumentálnost a ideu „sociální spravedlnosti“. Dokonce Langovi nabídli, aby se stal (de facto) vedoucím Říšského filmového průmyslu. Lang odmítl, zalekl se a ještě téhož dne emigroval do Francie a později do USA.
Skupina Queen vyplnila svůj klip k hitu Radio Ga Ga četnými záběry z Metropolisu – například obrazem futuristického města, proudícími davy dělníků, transformace robota do člověka – až na to, že původní hlava herečky byla nahrazená vousatým obličejem Freddieho Mercuryho.
Film tehdy i nyní obdivovaný pro svoji futuristickou vizi, byl silně ovlivněn funkcionalismem i stylem art deco (tedy tím nejmodernějším, co v té době existovalo) a snímek tak přispěl k ještě větší popularitě art deca v Evropě a Americe.
Ve filmu údajně hrálo až 37 000 komparsistů. 25 000 byli muži, 11 000 ženy, 1 100 holohlavců, 750 dětí (z toho 500 podvyživených vzhledem k tehdejší situaci ve Výmarské republice), 100 lidí s tmavou pletí a 25 Asiatů.
Jedna ze čtyř originálních kopií art deco plakátu k filmu se v roce 2005 prodala za 650 tisíc dolarů soukromému sběrateli. Stal se tak nejdráž prodaným filmovým plakátem vůbec.
Tvůrci Supermana Jerry Siegel a Joe Shuster pojmenovali město, ve kterém Clark Kent žije, Metropolis po (hádejte) Metropolisu!
Zlatý robot ze Star Wars C-3PO, který ve filmu původně ani být neměl, byl vytvořen na základě robotky z Metropolisu.
Slavný autor sci-fi H. G. Wells řekl, že Lang natočil „ten nejpitomější film“, jaký kdy viděl – sám Lang asi moc neodporoval, protože v jednom rozhovoru prohlásil, že od dokončení Metropolisu film nenáviděl a dle jeho slov byl „hloupý a pošetilý“.
Tady se můžete podívat na známou bizarní taneční scénu:
A pokud vás zajímají stoleté filmy, klikněte ZDE.