8. Šrapnel

Poručík Shrapnel se svým vynálezem a jeho později vylepšenou verzí, která se používala až do 1. světové války, kdy se nasadily první tříštivé granáty, protože šrapnely byly v zákopech "málo účinné" (Foto: commons.wikimedia.org)Za vynálezem šrapnelu – což je druh střely, ne její ostré kusy vzniklé explozí – stojí britský poručík dělostřelectva Henry Shrapnel (1761–1842). Sestrojil tzv. kulový dělostřelecký granát – tedy kouli naplněnou kulkami, a nahradil tak do té doby méně účinné a nepřesné kartáče, kde byly kulky či ostré úlomky olova zabaleny v pytlících nebo lepenkovém papíru.    

9. Silueta

(Foto: commons.wikimedia.org)„Siluetky“ byly v druhé polovině 18. století oblíbené zboží. Jednalo se o portréty vyráběné velmi jednoduchou a lacinou metodou, takže si je mohl pořídit prakticky každý. Své jméno získaly podle hraběte Étienna de Silhouette, kterého v roce 1759 povolal do vlády král Ludvík XV., aby dal dohromady krvácející státní finance. Hrabě Silhoutte byl velký škudlil a pedant a jeho metody umořování státního dluhu mu brzy vynesly značnou nepopularitu mezi všemi lidovými vrstvami. Po několika měsících byl z vlády vypoklonkován a Francouzi začali jeho jméno používat jako symbol pro všechno laciné a pomíjivé. A zrovna tou dobou přicházely do módy již zmíněné portéty...    

10. Makadam

(Foto: commons.wikimedia.org)John Loudon McAdam (1756–1836). Tenhle Skot, ač vlastně zpočátku naprostý amatér, vynalezl revoluční metodu pokládání silničních povrchů. Vypozoroval a změřil, že obruče kol tehdejších povozů se dotýkají vozovky plochou menší než palec. Každý větší kámen, místo aby ho kolo stlačilo dolů a cesta tak byla pojížděním zpevňována, je naopak kolem vytlačen do strany a stávající díry na cestách se tak zvětšují. Navrhl proto vytvořit svrchní vrstvu z drobných kamínků, ne větších nez lískový ořech. Jeho „macadam“ měl velký úspěch a za pár let byl v Británii uznán za silniční normu. Později byla vrstva kamínků ještě slepena asfaltem, a na tomto principu se vozovky dělají dodnes.    

11. Begonie

(Foto: commons.wikimedia.org)Za název téhle i u nás veleoblíbené rostliny může bývalý guvernér Haiti, Michel Bégon (1638–1710). Profesí důstojník a politik, který se ve svém volném čase věnoval pozorování přírody a sběru rostlin. V antillském soustroví takhle jednou narazil na tehdy význačného přírodovědce Charlese Plumiera a ten po něm pak pojmenoval exotickou rostlinu, jejíž nesčetné variety zde objevil a později popsal.    

12. Nikotin

(Reprodukce: Profimedia.cz)Další podobný Francouz, tentokrát diplomat a učenec Jean Nicot (1530–1600) zase může (a opět nechtěně) za název nikotinu, který je obsažen v tabáku. Ve svých 29 letech byl vyslán do Portugalska, aby zde dojednal sňatek šestileté princezny Margarety z Valois a sedmiletého pretendenta na královský trůn Sebastiána I. Portugalského (který se stal dědicem trůnu již dva týdny před svým narozením). Do Francie se Nicot vrátil s nepořízenou, ale přivezl aspoň tabákové listy a práškový ‚šňůpací‘ tabák, který se stal na královském dvoře hitem – jako první mu téměř okamžitě podlehla Kateřina Medicejská. Později se tabák dostal i mezi vyšší a střední vrstvy a z Nicota byla svým způsobem celebrita. Na jeho počest pak o téměř dvě století později pojmenoval Karl von Linné ve své taxonomii i celý rostlinný druh – tabák.    

13. Šlichta

(Foto: commons.wikimedia.org)Etymologické slovníky sice uvádějí, že české slovo „šlichta“ pochází z německého „Schlichte“, což měla být původně řídká kaše z mouky určená pro prasata. Jenže to by nesměl existovat jistý H. W. Schlichte, který už v roce 1766 založil palírnu na výrobu tehdy již tradičního ‚šňapsu‘ – ten se po staletí pálil z obilí a kuliček z jalovců rostoucích na svazích Teutoburského lesa. Takový „německý gin“. Vyrábí se v několika palírnách dodnes, stále pod svým původním názvem.   Podobných slov a sousloví existuje samozřejmě daleko více, ale máme za to, že je už dávno znáte: Achillova pata podle Achilla, gilotina podle Josepha-Ignace Guillotina, lynčování podle Charlese nebo Williama Lynche, pasterizace podle Louise Pasteura, diesel podle Rudolfa Diesela, kolt podle Samuela Colta... a neměli bychom zapomenout ani na Alzheimera nebo Parkinsona.

A slova nemusejí mít ani konkrétní „lidské“ předky, aby byl jejich původ zajímavý až úsměvný. Třeba práce, pravda nebo sex – rodokmeny těchto a dalších běžných českých slov najdete ZDE.