Zamýšleli jste se někdy nad tím, kde se vzaly všechny ty pseudoumělecké monumentální objekty nesmyslně rozeseté kolem sídlišť, poliklinik, obchodních domů a administrativních budov?

Komunisté v 70. a 80 letech dbali na to, aby ulice moderního socialistického státu byly "vyzdobené" uměním, a proto zadávali zakázky vystudovaným výtvarníkům. Těm se ale po roce ´68 obvykle nechtělo zpracovávat politické náměty, a proto se uchylovali ke kompromisům, jako byly neutrální figurativní motivy z prostředí práce, sportu, rodiny a tak dále.

A jelikož si páni soudruzi byli dobře vědomi toho, že návratem k diktátu socialistického realismu by po uvolněných 60. letech působili jako sloni v porcelánu, s větší nebo menší neochotou s jejich návrhy obvykle souhlasili.

Při procházce Prahou i dnes narazíme na mnoho odkazů z období, ve kterém si umělci museli vytvářet prostor mezi vlastním přesvědčením a prvoplánovou srozumitelností diktovanou výběrovou komisí Svazu českých výtvarných umělců.

Představíme vám 12 z nich, které stojí za bližší prozkoumání.

1. Vlny Života

vlny.jpg

Umělý kámen na Praze 11. (Foto: Vetřelci a Volavky: Romana Drdová)

Sochař Jaroslav Vacek byl na začátku války nakrátko vězněn Gestapem pro pokus o útěk do Ruska, kde chtěl vstoupit do cizinecké armády. Za protektorátu studoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vincence Makovského. Z té byl ale pro "špatné mravy" vyloučen. Roku 1987 vytvořil na Chodově v ulici Blažimská-Košík tuto sochu z umělého kamene.

2. Pomník dukelským hrdinům

vacha22.jpg

Pomník zdobící výstup stanice metra Nové Butovice. (Foto: Archiv Milana Váchy)

Akademický sochař Milan Vácha studoval mezi léty ´63 a ´69 sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vincence Makovského a po jeho smrti absolvoval u prof. Karla Lidického. Mezi jeho nejznámější architektonická díla v Praze patří pískovcový odvětrávací komín pro metro z roku 1980 ve Stromovce, mramorová vejcovitá plastika „Rodina“ ve Stodůlkách z roku 1986 nebo právě tyto dvě pískovcové stély „Dukla“ z roku 1988 u výstupu ze stanice metra Nové Butovice.

3. Sloup

sloup.jpg

Osinkocementová socha jako dominanta sídliště na Novodvorské. (Foto: Archiv ing. arch. A. Bořkovece)

Sochařka, ilustrátorka, kolážistka a grafička Věra Janoušková byla v 60. letech členkou skupiny UB 12 a v 80. letech pak Nové skupiny. Do vývoje českého moderního umění zasáhla nejvýrazněji sochami skládanými z různých materiálů, nejčastěji ze starého smaltovaného plechu, který nacházela na smetištích. Svým punkovým přístupem silně ovlivnila nastupující generaci výtvarných umělců.

4. Nárožník

naroznik.jpg

Socha ze silveneckého mramoru na stanici metra Malostranská. (Foto: Vetřelci a Volavky)

Sochař, medailér a sklářský výtvarník Lubomír Růžička vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, od roku ´59 až do ´65 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru sochařství u profesora Josefa Malejovského a v Ateliéru skla u profesora Stanislava Libenského. Od 70. let realizuje především figurativní sochy nebo dekorativní plastiky koncipované pro architekturu.

5. Dálky

dalky.jpg

Ocelová socha na sídlišti Novodvorská. (Foto: Vetřelci a Volavky)

Sochař Jiří Novák opustil po návštěvě světové výstavy EXPO 58 klasické postupy a tvarování ve prospěch splývavé a cípaté stylizace a záhy dospěl k vytvoření téměř abstraktních symbolů základních přírodních sil a dějů. Ke klíčovým charakteristikám jeho práce patří velká technická a řemeslná zručnost a zájem o techniku a konstrukci.

6. Abstraktní plastika

hosek.jpg

Tenhle pohled se vám naskytne po výlezu z metra na Radlické. (Foto: Vetřelci a Volavky)

Tato žulovo-bronzová socha z dílny malíře a sochaře Zdeňka Hoška vznikla roku 1988. Hošek byl mimo jiné účastníkem soutěže o obnovený pomník amerického prezidenta Woodrowa Wilsona na hlavním nádraží, ze které vzešla legendární rvačka sochařů ve Vrchlického sadech v roce 2009.

7. Rovnováha

rovnovaha.jpg

Objekt z litého betonu na úpatí Barrandovského mostu. (Foto: Jan Kuděj)

Akademický sochař Josef Klimeš získal na EXPO 58 v Bruselu za svou plastiku prestižní ocenění Grand Prix. V 70. a 80. letech pak vytvořil několik "obřích" monumentálních realizací pro architekturu, která je tak jako jeho barrandovská Rovnováha v Praze dodnes poměrně dost ceněna.

Pokud vás normalizační umění chytlo a chtěli byste se o něm dozvědět víc, určitě doporučujeme web a skupinu Vetřelci a Volavky, která funguje pod záštitou Pavla Karouse.

A TADY se můžete podívat na nejmenší sochy na světě, které se vejdou na lidský vlas.