Příběh českého vědce Ericha Hudce jako by zapadl do propadliště dějin. S tím se však nechtěl smířit advokát a badatel Vilém Fránek, který znovu otevřel podivnou smrt vědcovy ženy a syna. Všichni v okolí totiž úmrtí považovali za vraždy zosnované StB.
Erich Hudec patří k zapomenutým českým vědcům. Celým jménem se jmenoval Tomáš Erich Hudec, narodil se 19. června 1901 v Berlíně. Jeho rodiče Tomáš a Marie pocházeli z jihomoravského Blanska, v Berlíně žili kvůli práci. Jeho tatínek měl dobrou pozici u říšských drah. Erich pocházel ze tří sourozenců – měl ještě sestry Hildu a Emu. V dětství vynikal velkým nadáním. Vystudoval elektrotechniku, jeho vášní však byla radiotelegrafie. Byl ve svém oboru velice úspěšný, v roce 1936 ohromil svět rychlostí, s jakou přenášel fotografie z olympijských her v Berlíně do Japonska a Ameriky. Pracoval na katodových lampách, které jsou nutné pro televizní vysílání. Můžeme jej považovat za jednoho z otců televizního přenosu. Jeho manželka Hildegard Krumbholz Hudcová byla taktéž vědkyně. Nejdříve byla jeho spolužačkou, poté spolupracovnicí.
Po válce se s manželkou vrátili do Čech, nová vláda považuje za žádoucí, aby pokračoval ve své práci. Zařídí mu tedy vilu v Říčanech s plně vybavenou laboratoří. Poté se přestěhovali na zámek do Kunštátu. Komunisté proti manželům vedli štvavou kampaň jako proti nepřátelským Němcům. Hudec často jezdil do ciziny, kde ukazoval své patenty, protože tehdejší československý průmysl zatím neměl možnost využít je. V listopadu 1947 takto odcestoval do Francie a Švýcarska. Zatímco byl pryč, moci se chopili komunisté (1948). Zpátky do Československa se již nevrátil. Těsně předtím si Hudcovi vzali na své výzkumy nemalou půjčku, za kterou ručil městský národní výbor. Proti byl Rudolf Barák – tehdejší bezpečnostní referent, budoucí ministr vnitra. Komunisté byli velice rozezleni, jelikož potřebovali vědce, začínala studená válka a lidé jako byl Hudec se ze země nepouštěli.
Hrůzná noc na Kunštátě
Když 8. června 1948 přišla správkyně zámku paní Bergauerová do práce, našla paní Hudcovou ležet na boku na nádvoří, nad ní bylo otevřené okno v druhém patře. Běžela rychle za ní. Domnívala se, že se jí udělalo špatně. Ruku však měla ledovou. Vyděsila se a běžela do zámku. Tam našla na posteli syna Hudcových ležícího v krvi, vedle postele sekera. Krev byla všude, hlavně po stěnách. Vyšetřování (které ovlivňovala Stání bezpečnost) bylo uzavřeno s tím, že Hudcová svého syna zabila a poté sama spáchala sebevraždu. Dnes však víme, že realita byla jiná.
Na místě byly nalezeny sbalené kufry a mísa řízků. Budíky měli nastaveny na brzkou ranní hodinu. Měl pro ně přijít převaděč, který měl čtyřikrát zaklepat na dveře. Vše nasvědčuje tomu, že chtěli opustit republiku. Za rámem postele byl nalezen plánek, jak se dostat ze zámku na blízké nádraží. Vše se nejspíš událo takto: domluvený převaděč skutečně v noci přišel, byl však spatřen někým z revolučních gard, nebo místním funkcionářem. Převaděč jimi byl nejspíš zabit, zmizel beze stopy. Je tedy možné, že místní funkcionáři vpadli na zámek a začali mučit Hudcovu rodinu. Malý Oldřich měl černé nohy, buď ze schovávaní v šachtě před útočníky, nebo z mučení. Je velice pravděpodobné, že použili k mučení elektrický proud – jedna z lamp, která stála vedle postele, na níž ležel zavražděný Oldřich, měla vyšroubovanou žárovku a trčely z ní dráty. Na místě měl být obávaný partyzán zvaný „bezzubý Pepek“, vlastním jménem Josef Matouš, kterého se později potřebovali komunisté zbavit. A tak z něj udělali provokatéra, při procesu však nedbali na to, že byl jejich agent, a dali mu trest smrti. Nejspíš i proto, že toho hodně věděl. Byl proslulý právě tím, že za války zabíjel své oběti tak, že jim sekyrou rozsekl hlavu. Zavražděnému Oldřichovi bylo pouhých 9 let.
Zajímavé je, že s celou záležitostí má co dělat zmiňovaný Rudolf Barák. Ten byl později sesazen z postu ministra vnitra a odsouzen za krádeže. Jelikož byla 60. léta, nedostal už trest smrti. V jeho rodném městě se odehrála výstava věcí, jež Barák ukradl, mezi nimi se objevily i brože nebohé paní Hudcové. Erich Hudec umírá v Berlíně v prosinci roku 1972.
ZDROJE:
Badatelé živě: Děsivá noc v červnu 1948 na zámku v Kunštátu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Hudec
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
