Nadšený mladý marxista

„Bude dobrý členem strany. Koná v duchu strany.“ Tak psali ručitelé za členství v KSČ o tehdy dvaadvacetiletém studentovi práv Robertu Ficovi, který v roce 1986, v době, kdy o správném směřování komunismu pochybovali i nejvyšší představitelé Sovětského svazu, vstoupil do Komunistické strany Československa. O Ficově nadšení pro Lenina a dělnickou revoluci později jeho spolužáci z gymnázia vyprávěli, že nikdy nevynechal o hodině příležitost připomenout celé třídě úspěchy sovětských vynálezců a vědců, což v šedivých 80. letech, kdy byl celý Východní blok na pokraji ekonomického a společenského krachu, působilo přinejlepším podivně. Největší radostí mladého Roberta pak bylo, když mohl na 1. máje nadšeně v košili a kravatě pochodovat v průvodu – není úplně jasné, zda byla Ficova láska ke komunismu opravdu upřímná či se jen jednalo o extrémně snaživého studenta, kterého spolužáci posměšně označovali za „šplhouna.“

GALERIE Robert Fico a KSČ

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Tak či onak, 24. dubna 1986 byl Robert Fico, student posledního ročníku Právnické fakulty v Bratislavě přijat za člena Komunistické strany Československa, dva roky poté, co o členství zažádal. Straně vyhovoval z celé řady důvodů. Měl odpovídající „dělnický“ původ (jeho otec byl řidičem vysokozdvižného vozíku a matka pracovala jako prodavačka bot), skvělé studijní výsledky a v neposlední řadě i vlastní iniciativa, kdy se v rámci studií aktivně podílel ve fakultním výboru Socialistického svazu mládeže. Fakticky tak navázal na svoje působení v SSM na gymnáziu, kde byl dokonce předsedou místní organizace

Co na to vaše svědomí, pane Fico?

Součástí přihlášky člena KSČ byly pak tři doporučení, které po Fica napsali dodnes neznámí lidé. Jeden z nich jej popsal jako „seriózního a zejména pro politiku naší strany oddaného a přesvědčeného soudruha.“ Další z nich pak napsal, že Fico „zastává vědecký marxisticko-leninský světonázor. V zahraničí nemá příbuzných a s nikým v zahraničí neudržuje písemný styk. S náboženskou otázkou je vypořádaný.“ Svůj údajný ateismus pak potvrdil i sám Fico, který do přihlášky v roce 1984 zastává přísně ateistické stanovisko. O to podivněji pak vyzněl jeho předvolební klip z roku 2014, ve kterém se tehdy jako kandidát na prezidenta nadšeně hlásil ke své údajné katolické víře, kterou v něm prý zakořenila jeho silně náboženská rodina. Nadšený katolík Fico, který voličům skoro až se slzou v oku popisoval, jak si prošel křtem, svatým přijímáním i biřmováním, se tedy musel v 80. letech buď na čas rozejít s Ježíšem Kristem anebo má jen komplikovaný vztah se svým svědomím. Což se ostatně potvrdilo během vraždy Jána Kuciaka.

mohlo by vás zajímat

RECENZE: Sviňa. Film o vraždě Jána Kuciaka utápí silný námět v příliš očividném kalkulu

Zatímco u nás se v případě politického teroru vlády KSČ vzpomíná spíše na oběti z řad našeho disentu, na Slovensku byla hlavní protikomunistickou silou místní katolická církev a obyčejní lidé prožili útlak ze strany komunistických orgánů především skrze státní potírání místních křesťanů. Možnost, že by Fico o utlačování a znevýhodňování katolíků nevěděl, je tak zcela nulová. Z KSČ pak Fico prakticky nikdy nevystoupil – po přeměně strany na Komunistickou stranu Slovenska, která se následně přejmenovala na přijatelnější „Stranu demokratické levice“ v ní nadále působil, a to až do roku 1999, kdy se rozhodl založit SMER – sociální demokracii. O své komunistické minulosti se pak bývalý premiér odmítá bavit. Výjimkou je rozhovor z roku 2000, kde otevřeně přiznal, že si myslí, že i komunistický režim měl své dobré stránky jako byla podpora mladých lidí. Revoluce 17. listopadu si pak prý skoro ani pro práci nevšiml.