Sadistická čarodějnice
Pohled, který říká všechno - rozkošná dáma na fotografii si rozhodně nelibuje v něžném zacházení. Ilse Koch byla dozorkyní v koncentračním táboře Buchenwald a měla pověst sadistické a extrémně kruté nymfomanky, která se vyžívala v mučení vězňů. Démoni utýraných Židů byli také nakonec tím, co ji dostihlo.
Narodila se v Drážďanech roku 1906 a celé dětství platila za půvabnou, milou a bezproblémovou dívku. Vyučila se účetní a v roce 1932 vstoupila do NSDAP. Přes přátele ze strany se seznámila se svým budoucím manželem Karlem Otto Kochem. S ním pak odjela do Sachsenhausenu, kde získala pozici sekretářky. Chtěla ale víc, než jen probírat čísla a papíry...
Když ji i manžela povolali do Buchenwaldu, naskytla se příležitost. Místo kancelářské židle se Ilse chopila speciálně upraveného biče s žiletkami a coby vrchní dozorkyně ženské části koncentračního tábora se pustila do tvrdého mučení zejména těhotných zajatkyň. Její hlavní specialitou byli ovšem vězni potetovaní. Těm inkoustové ozdoby vyřezávala z kůže a schovávala je jak pro sebe a výrobu stínítek, tak pro táborového lékaře, který je potřeboval k výzkumu na prokázání spojitosti mezi kriminalitou a tetováním. O Ilsině nelidském jednání v té době slyšel každý v Německu.
V roce 1944 Ilsu i jejího muže zatkli, a zatímco ona vyvázla, Karla odsoudili k smrti popravením. Koch odešla žít se zbytkem své rodiny a myslela si, že zvěrstva, co napáchala za války, ji nedostihnou. Chyba lávky, Ilso! 30. června 1945, pár měsíců po osvobození Buchenwaldu, si pro ženu přišli američtí vojáci. Soud Buchenwaldské bestii za válečné zločiny napařil jen čtyři roky vězení, protože neměl žádné jasné důkazy, že by si schovávala potetované kousky kůže vězňů a výpovědi svědků z tábora byly zpochybněny. Po dvou letech navíc byla propuštěna.
Po nátlaku veřejnosti ale Ilse znovu stanula před soudem sklonku 40. let. Tam už proti ní stálo důkazů dost na to, aby dostala doživotí. Ve vězení strávila necelých dvacet let, když ji dohnalo svědomí. V posledních měsících svého života trpěla paranoiou, že si někdo z přeživších z Buchenwaldu pro ni přijde a zabije ji. Nakonec se ve své cele oběsila. Sebevraždou mimochodem skončil i jeden ze synů, které porodila Karlovi. Proč to udělal? Nedokázal žít s tím, co byli jeho rodiče zač...