V roce 2013 vydal český spisovatel Jaroslav Rudiš novelu Národní třída, která byla nominována na cenu Magnesia Litera. Vypráví story sídlištního rváče Vandama, který nesnáší politiky, není rasista, pokud teda zrovna někdo neprovokuje, dělá 200 kliků denně a miluje vojenskou historii. Nyní, o 5 let později, tuhle těžko zfilmovatelnou knihu na plátno převedl Štěpán Altrichter za pomoci Hynka Čermáka v hlavní roli. A jakkoliv slibně to zní, právě to je ten hlavní problém.
Hvězda Čermák
Pokud nějaký současný český herec ve středním věku může říct, že prožívá nejlepší léta svojí kariéry, pak je to Hynek Čermák. Díky seriálu Rapl se holohlavý Pražák zapsal nejen do zorného pole milionů diváků, ale i do škatulky drsný samorost s chraplákem, který nejde pro ránu daleko. Tahle poloha Čermákovi sedí a dokazuje to i v kůži sídlištního šerifa Vandama, hlavního anti-hrdiny filmové adaptace novely Jaroslava Rudiše Národní třídy. Ve snímku Štěpána Altrichtera je Čermák vynikající přesně v tom duchu, jak ho známe a máme rádi. A právě to je ten největší problém.
Knižní Vandam je rozporuplná postava v tom smyslu, že čtenáře chvíli nebetyčně štve, chvíli je mu relativně sympatický, ale zas ne tolik, aby s ním soucítil (pokud tedy sám čtenář není přesně jako Vandam). Filmový Vandam je díky/kvůli výbornému výkonu charismatického Čermáka jen sympatický a v závěru ho vyloženě litujete. Ano, film dělá, co může, aby se držel předlohy, ale Čermák je tu prostě sám za sebe a je cool a skvělý a nepřestane být cool a skvělý od úvodního pokřiku "Dobré ráno, čů*áci" až do hořkého závěru, který se mimochodem od novely liší především v tom, že je uchopen poněkud neuvěřitelně, což je ale něco, co se dá přejít.
Národní třída - novela je z 90% procent napsaná v du-formě (tedy ve 2. osobě), což Altrichter vyřešil pomoc voice over. Je to škoda. Ani ne tak proto, že by to rušilo nebo bylo hloupé, Vandamovy repliky jsou napsané výborně. Jenže právě tohle byl prostor pro režisérskou kreativitu. Tvůrce místo toho zvolil tu nejjednodušší kličku, takže pro diváka znalého předlohy je to promarněná příležitost, která vede k soudu, že film je sám o sobě vlastně nudný, v případě ráznějších povah možná až zbytečný.
To si já nemyslím. Za současné společenské situace by se film o zakomplexovaných ranařích z českých sídlišť, kteří si nejsou schopni přiznat, že za jejich zku*vený život nemůžou ani politici, ani Romové, ani uprchlíci, ale prostě oni sami a jejich vlastní přešlapy, měl dostat k co nejširšímu publiku. Ale právě ten fakt, že hlavní anti-hrdina je totálně boží, i když by být neměl, si velká část toho publika přebere jinak, než by měla. Z filmu, kde jinak všechno skvěle funguje - prostředí, hudba, ideální stopáž, stále lepší a lepší Jan Cina ve vedlejší roli - se tak rázem stává počin, který může nechtěně páchat víc škody než užitku.
A tady čtěte recenzi na nového Ramba.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
