Pokráčko, to tvrdej chleba má
Když po letech točíte pokračování čehokoliv, k čemu mají lidé zkreslený nostalgický vztah, je to vždycky oříšek. Většinou se jedná o navázání na výdělečný projekt, takže musíte vyrobit něco, co má potenciál, potěší producenty, ale zároveň moc nenaštve fanoušky původního díla. A ještě do toho se třeba taky chcete trochu realizovat jako tvůrce. Hrůza.
Takový nápor zvládne málokdo, takže druhé, třetí a někdy i čtvrté díly úspěšných filmových sérií většinou popularity jedniček nedosáhnou. Někdy se zdá, že jsou diváci proti pokračováním automaticky negativně nastavení; je tomu tak třeba v případě aktuálního blockbusteru Muži v černém: Globální hrozba, který navazuje na a tak trochu rebootuje trilogii, která odstartovala v roce 1997 dnes už kultovním prvním filmem s Willem Smithem a Tommy Lee Jonesem v halvních rolích. Trailer na novinku nikoho moc nepřesvědčil.
Popichovačné poznámky typu "Proč je tam ženská, když jsou to MUŽI v černém?" jsou trochu pod naši úroveň, ale pravda, upoutávka nás taky moc nenadchla. Tessa Thompson a Chris Hemsworth se nám spolu nelíbili v marvelovkách, tak proč by to tady mělo být jiné? Nicméně, když Thor a Valkýra shodí brnění a navléknou obleky, rázem je to uvolněnější. Co by asi dokázali, kdyby spolu hráli úplně nazí?
Ale teď vážně. Další Muži v černém nabízí stejný příběh jako vždycky - zlo z vesmíru útočí na Zemi. Tentokrát spočívá zápletka v tom, že zlu v tom pomáhá někdo přímo uvnitř organizace. Zabránit zkáze planety a odhalit zrádce musí právě zkušený agent H (Hemsworth) a začínající agentka M (Thompson).
Ačkoliv Muže v černém z roku 1997 milujeme, hrát si na to, že to bylo něco víc, než standardní devadesátkový oddechový blockbuster, je nesmysl. A stejně tak Muži v černém o 22 mladší jsou standardní oddechový blockbuster, naplňující všechno to, co si rok 2019 od filmu tohoto typu žádá (lepší efekty, fóry vycházející z aktuálních trendů, více akce, delší stopáž, feministický vibe). Hemsworthovo hezounské floutkovství je tu vytaženo do absurdna a je samo zdrojem mnoha vtipů, což je fajn. Australská hvězda má charisma i velký komediální talent a snímek dokáže utáhnout stejně dobře, jako kdysi Will Smith.
Pokud budeme ke Globální hrozbě v rámci hodnocení přistupovat skrze měřítko "Jednička byla nejlepší a s ní je potřeba porovnat ostatní dílky skládačky", pak je nový film někde lehce pod průměrem, stejně, jako díl číslo dvě z roku 2002. Chápejte to ale jako samostatný odlehčený příspěvek do světa, v němž lidé a mimozemšťani žijí vedle sebe a na harmonii mezi nimi dohlíží speciální jednotka elegánů s kamennými tvářemi a budete se bavit.