Roald Amundsen byl norský národní hrdina a celosvětově uznávaná legenda mezi polárními badateli. Právě on jako první dobyl jižní pól, jako první proplul severozápadní cestou kolem Severní Ameriky - a bylo toho mnohem, mnohem víc. Proto je poněkud záhadou, že životopisný film o takovém dobrodruhovi je nudný do té míry, že by uzemnil i hladového, rozběsněného ledního medvěda.
Roalde, tohle je tvůj život
Jedni ho popisují jako hrdinu, který byl ochoten obětovat cokoliv pro svou celoživotní vášeň. Ostatní souhlasí s tou druhou částí a o průkopníkovi polárního badatelství Roaldu Amundsenovi smýšlí s despektem jako o narcistovi s oidipovským komplexem. Rozporuplná osobnost norského dobrodruha je jedna věc. Jiná je výčet reálných úspěchů, které má na kontě. Jako první dobyl jižní pól, jako první propul severozápadní cestou kolem Severní Ameriky, vzducholodí přeletěl přes pól severní a je tak prvním člověkem, který dosáhl obou pomyslných vrcholů zeměkoule. Evropě přinesl zásadní poznatky o životě Inuitů, je po něm pojmenováno několik ostrovů, zálivů, hor a dokonce i jedna planetka.
Proto se po zhlédnutí životopisného snímku režiséra Espena Sandberga, jehož hlavním tématem je právě Amundsenova osobnost, nabízí palčivá otázka: co se stalo, že je z toho tak nebetyčně nudný film?
Tvůrce má na kontě jeden díl Pirátů z Karibiku, Salazarovu pomstu, ale především dobrodružný snímek inspirovaný skutečnými událostmi Kont-Tiki. Ten vypráví o slavné 101 dní trvající expedici mořeplavece Thora Heyerdahla a v roce 2012 byl nominovaný na Oscara pro cizojazyčný film. Sandberg tedy vypadá jako ideální volba, tentokrát se ale cosi pokazilo. A těžko říct, co přesně, protože Amundsen a Kon-Tiki mají ještě jednoho společného jmenovatele, a sice Pala Sverre Hagena v hlavních rolích (a v obou snímcích je výborný).
Amundsen mohl být dobrodružným dramatem o přežívání v extrémních arktických podmínkách - a zčásti je. Dále mohl být komorní studií složité povahy muže, kterého vlastně nikdo doopravdy neznal, protože si všechny držel od těla - a to také zčásti je. A zřejmě to bude kámen úrazu. Biografie slavného objevitele je schizofrenní skoro stejně jako on sám. Nejde o to, že by se film po celou dobu nemohl rozhodnout, čím vlastně bude. Spíš to vypadá, že autoři snímku prostě chtěli, aby byl obojím, jenže to se do 125 minut obsáhnout zkrátka nedá.
Většinu Amundsenových dobrodružství tu totiž sledujeme ve zkratkovitých flashbacích, což je málo. Žádné napětí se nekoná, o atmosféře syrového survival filmu jako například ve filmu Arctic: Ledové peklo nemůže být řeč ani zdaleka. Zároveň jsou tyto příběhy součástí vyprávění Amundsenova bratra Amundsenově přítelkyni. Dvě zásadní postavy v životě hlavního hrdiny jsou zajímavě načrtnuté, ale samy nemají žádnou hloubku, působí tu jako vyprázdnění panáci tupě odříkávající kapitoly z dějepisné učebnice. Divák o nich neví zhola nic, takže když navzájem soudí sebe i svůj vztah vůči tomu, o koho tu jde, a analyzují Amundsenovo chování v průběhu let, působí to extrémně nevěrohodně a ploše a sledujícímu je vlastně jedno, co si ti dva myslí.
Ve výsledku tedy lze vzkázat Sandbergovi a jeho týmu jedině tolik, že kdo chce víc, nemá nic. Amundsen selhává v obou žánrech, do kterých se rozhodl zapadat, takže je to nerozhodná nuda. Dejte si radši tu vodku. Budete se bavit víc.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
