Životní role, to je taková role, kterou si diváci zapamatují - buď proto, že se samotná postava stane kultem, anebo že její představitel podá neskutečný výkon. Renée Zellweger se podařilo připsat si po jednom charakteru z každé skupiny. Do té první patří Bridget Jones, do té druhé Judy Garland, kterou ztvárnila v jinak zcela průměrném eponymním životopisném snímku.
Somewhere Over the Rainbow
Nad pláčem současných hollywoodských hereček bouřících se v rámci MeToo zřejmě Judy Garland v záhrobí jen mlčky protáčí panenky. Děvče z Minnesoty neoplývalo výjimečnou krásou, mělo ale hlas jako zvon a také ambiciózní matku, která neváhala dceřin talent prodat, kdykoliv zavětřila příležitost. Miláček Ameriky, kterého patrně znáte především jako Dorotku z původního Čaroděje ze země Oz, se tak do hollywoodského byznysu dostal už na úsvitu puberty. Poslušná dívka, které někdo neustále opakoval, jaké má štěstí, že je tam, kde je, protože je tisíc hezčích holčiček, co by ji mohly nahradit, byla vzhledem ke smluvním závazkům se studiem MGM dva roky v nonstop zápřahu. Kromě natáčení také vystupovala jako zpěvačka. Vedení produkční společnosti jí nonstop hlídalo jídelníček, protože se bálo, že nijak štíhlá Judy by mohla přibrat, což se idolizované Dorotce nemohlo stát.
Aby jí snížili apetit, rvali do ní tabák. Aby jí zvýšili výkonnost, dávali jí amfetaminy. A když si šestnáctiletá Garland po několika měsících začala stěžovat, že už prakticky nespí, její "opatrovníci" to vyrovnávali utlumováky na předpis. Není divu, že regulérně týraná dívka se až ve dvaceti vzmohla na odpor, tou dobou nicméně již silně závislá a se sebevědomím na vlásku. Následně na ni čekal krátký (zemřela v sedmačtyřiceti) život plný útrap, boje o děti, které sice milovala, ale nedokázala se o ně starat a nevydařených manželství, v nichž se po lásce toužící hvězda snažila najít útěchu. Vzhledem k tomu, že dva její muži byli gayové a minimálně další dva ji zneužívali pro zisk a podle všeho i fyzicky napadali, to moc nevyšlo.
Takový život, a to je pouze ve zkratce, kdysi populární herečky, která skončila velmi neslavně a je zcela neoddiskutovatelně obětí svého okolí, se pochopitelně dočkal již řady zpracování. Je s podivem, že i když se jedná o pro Američany tak známé jméno, většina z nich je průměrnými televizními biopicy se všemi žánrovými klišé, která k tomu patří. Nový snímek Ruperta Goolda netvoří výjimku; sice není televizní, jinak se ale od svých předchůdců žel bohu nijak neliší. Ale přeci jen má něco, co ty ostatní neměly - Renée Zellweger v titulní roli.
Herečka, která se naučila zpívat a hýbat v Chicagu a hrát v Návratu do Cold Mountain, v posledních letech budila rozruch především svým vzhledem. To, co předvádí v Judy, je ale nejen výkon, který jsme u ní ještě nikdy neviděli - popravdě jsme něco takového neviděli už hodně dlouho nikde. A myslíme si, že ani vy ne. Herečka ze sebe dostala maximum po všech stránkách, vyždímala svoje fyzické i hlasové možnosti až na kost. Životopisné filmy o ztrápených a na něčem závislých hvězdách mají automaticky sklon k melodramatičnosti. Většinou je cítit, že se tvůrci snaží diváka stáhnotu na svou stranu přes přehršel emocí a mnohdy přehrávající herec v ústřední úloze je jen špičkou toho sentimentálního ledovce - ostatně, vidět jsme to mohli poměrně nedávno v Rocketmanovi, díky němuž (a díky Taronu Egertonovi) teď musí mít alespoň polovina světového filmového publika pocit, že Elton John je chudinka zralá na svatořečení.
Zellweger se ale nebojí Garland ukázat vlastně v negativním světle, ale jen do té míry, aby bylo stále jasné, že za mnoho nepříjemností si hvězda starého Hollywoodu opravdu nemohla (rozhodně by to tak viděli dnešní terapeutové). Judy Garland na plátně vidíme především jako závislou, nespolehlivou, ale také brutálně rozervanou ženu, které někdo v útlém věku určil roli, ona ji přijala za svou a teď se zuby nehty snaží z ní nevypadnout, protože nic jiného nezná. A jedinou možnou záchranu, kterou dokáže vidět, nakonec taky ztratí. Renée se podařilo vykreslit nesmírně uvěřitelný charakter, vůči němuž divák cítí střízlivé množství vyváženě různých emocí.
A to všechno i navzdory tomu, že vlastně moc nemá, co hrát, protože Judy má příšerný scénář. Musíme mu ale uznat jedno velké plus; bylo velmi moudré zaměřit se na poslední měsíce zpěvaččina života a potřebné detaily z dřívějších let připomenout jen skrze flashbacky, kterých je tak akorát. Nicméně se nejedná o snímek, který byste si zapamatovali jako celek. Z televizního průměru se nevymyká ničím mimo onen Zellwegřin velebený výkon, za nějž je herečka nominovaná na Oscara a, řekněme si na rovinu, pravděpodobně jej také získá. Ostatně, je opravdu zasloužený. Úplně obyčejný filmeček přetvořila v bravurní one (wo)man show, tak proč by za to neměla slíznout pozlacenou smetanu?
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
Martin Miko
Jan Fiedler
