Jak se blíží konec roku, postupně se začínají rýsovat tipy a spekualce ohledně dalších Oscarů. A o něčem už je dokonce rozhodnuto; italským nominantem do kategorie "cizojazyčný film" je soudní drama podle skutečné události První zrádce legendárního režiséra Marca Bellocchia. Příběh muže, který jako první vypovídal proti organizaci Cosa nostra, se točí kolem cti, morálky a rodiny a jedná se o jeden z nejlepších mafiánských filmů posledních let.
Na počátku byl Masino
Synonymem americké gangsterky je už dlouhá léta Martin Scorsese. Blízko věkem i prosluslostí je mu na starém kontinentu režisér Marco Bellocchio, který má na svědomí letošního italského nominanta na Oscara pro nejlepší cizojazyčný film, snímek První zrádce.
Ten vychází ze skutečného příběhu Tommasa Buscetty zvaného Masina, člena sicilské zločinecké organizace Cosa nostra. Buscetta, muž bez vzdělání, který v podstatě celý život strávil jako pěšák mafie, se na stará kolena rozhodl odejít. Kvůli rodině i kvůli morálce. Aby si zajistil bezpečí a výhody, rozhodl se spolupracovat s bojovníkem proti mafii, soudcem Giovanni Falconem a jako první ze svých druhů tak porušil omertu, čili mafiánský kodex, který předepisuje, že o ostatních gangsterech se s policií a úřady nemluví, a to i když jsou to nepřátelé. Jeho výpovědi vedly k tzv. Maxi procesu, v němž bylo odsouzeno přes 300 sicilských kirminálníků.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že První zrádce je akční jízdou plnou krve, intrik a nekalých praktik, není tomu tak. Napovídá tomu i expozice filmu, která na diváka velmi rychle a velmi krátce vychrlí řadu obličejů a jmen. Pozorovatelův mozek je dokonale zavařen ve snaze všechny si pamatovat, jelikož se domnívá, že to bude důležité. Naštěstí není. Bellocchio velmi rychle zaměří veškerou pozornost na Buscettu (výborný Pierfrancesco Favino) a je to jedině dobře.
První zrádce je konverzační soudní drama, které pojednává o cti a rodině, jak té pokrevní, tak té zločinecké. 152 minut stopáže režisér využil především k rozhovorům či dohadováním se mezi dvěma a více lidmi, vůbec to ale není nudné. Už z povahy samotného příběhu tomu nechybí dynamika.
O postavách v druhém plánu se divák sice mnoho nedozví, ale ve finále chápe, že by to působilo jen rušivě. Stačí, že si musí klestit cestu přes velmi intenzivní scény plné neskutečně uřvaných Italů. Právě za nimi se ale skrývá věrný a z autentických materiálů vycházející záznam o chladnokrevné brutalitě praktik Cosa nostra. Třiatřicátý snímek osmdesátiletého režiséra není takovým mafiánským filmem, na jaký je publikum zvyklé, rozhodně ale patří mezi ty nejlepší z posledních let.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
