V rozmezí zhruba tří let postihly Českou republiku potažmo celý svět dvě různé krize. Nejprve v zimě a na jaře roku 2020 zachvátila světovou populaci pandemie covidu-19. Následně v zimě 2022 napadlo Rusko Ukrajinu. Přestože mají tyto dvě krize odlišnou podobu, pokud se na ně podíváme z hlediska adaptivního leadershipu, můžeme se z nich poučit.

V počátečních týdnech a měsících pandemie jsme sledovali, jak česká vláda problém formulovala, zapojila se do okamžitého a koordinovaného rozhodování, byla transparentní a otevřená a podporovala spolupráci napříč celou společností a mezi hlavními aktéry. To vše jsou důležité součásti adaptivního leadershipu, který se při řešení problémů a budování odolnosti ve společnosti považuje nejen za demokratičtější, ale i efektivnější. Výsledkem nepochybně byla pro stát i pro společnost složitá a nákladná doba, které se však společnost pozoruhodně dobře přizpůsobila, průběžně reagovala a upravovala pravidla. A po celou dobu zároveň udržovala dopady pandemie na jedné z nejnižších úrovní ve světě.

V dalších vlnách pandemie tento přístup postupně oslaboval. Ekonomické náklady, které jsou jistě nesmírně důležité, postupně převládly nad náklady zdravotními a společenskými a jejich tempo bylo nesouměřitelné s technologickým pokrokem v boji proti viru. Celkový rámec se posunul od problému k zaměření na ekonomiku a následovalo zpolitizované a zmatečné rozhodování, nejasná a rozporuplná komunikace a relativně rychlý rozpad jednotné fronty, která pandemii čelila. Výsledkem byl ten nejdramatičtější výkyv reakce na pandemii v přepočtu na obyvatele ve světě a s ním spojený vysoký počet obětí.

Nyní, v posledních osmi až devíti měsících, tato země i svět znovu čelí čím dál intenzivnější existenční krizi. Česká republika je opět v popředí, koncipuje, koordinuje, komunikuje a podněcuje spolupráci. Jenomže se zdá, že právě míříme do druhé vlny. Zima se rychle blíží a ceny energií a celková inflace si vybírají svou daň z hospodaření státu i lidí. Reakce na „první vlnu“ byla obtížná a nákladná, ale účinná. Vzniká otázka, zda si včas vezmeme či nevezmeme k srdci poučení z předešlé krize, což je poslední složka adaptivního leadershipu, abychom v nové krizi dokázali úspěšně řídit další postup. Pokud problém zasadíme do jiného rámce, pokud ztratíme odvahu přijímat zásadová a informovaná rozhodnutí, pokud budeme mlžit a krizi zpolitizujeme a pokud budeme společnost rozdělovat a dál štěpit, pak můžeme podle minulých zkušeností očekávat podobný výsledek jako v zimě 2020-2021, stručně řečeno zkázu.

Mohou se objevit určitě pochopitelné protiargumenty, že virus není racionálně uvažující činitel, který by reagoval na politické interakce lidské společnosti a podléhal jim, a že ruský stát je naopak do pozorování a reagování velmi silně zapojen, a navíc má vlastní způsob uvažování i své slabiny. To je pravda. Přesto se Rusko o to víc snaží hledat potenciálně slabá místa, která by záměrně využilo stejně jako virus, a metodou pokusu a omylu vyhledává slabiny společenské odezvy. Klíčovou složkou není protivník, ale reakce společnosti. Pokud bude adaptivní, pak nám evoluční věda a naše vlastní zkušenost s jednotlivými prvními vlnami napovídá, že bude také úspěšnější.

Adaptivní leadership nezávisí na krizi, ale spíš na reakci. Společnost musí být aktivní, angažovat se a mít jasný cíl, který zohledňuje složitost situace a kalkul k jeho dosažení. Musí se také učit z předchozích zkušeností. Používat strategie adaptivního leadershipu neznamená jen učinit všechny kroky k obecně účinnějšímu řešení. Je také třeba chránit a rozvíjet struktury rozhodování a kulturu demokratické společnosti, abychom dosáhli většího přínosu. Na počátku pandemie se hodně mluvilo o kontrastu stylů mezi liberálními státy a Čínou. Liberální státy vykazovaly strmou křivku učení, ale vrátily se ke způsobu života, který čínská politika nemůže vystát. Na počátku války si mnozí mysleli, že Rusko má díky diktátorským strukturám a agresi vítězství jisté. Teď ale ustupuje, zničené v boji a v chaosu na domácí frontě. Tady vidíme jasnou volbu stylů vedení a hodnotu adaptivního leadershipu v demokratické společnosti.

George Hays II, Joshua Hayden, Milada Polišenská
Anglo-American University v Praze