Dlouhé roky to vypadalo jako idyla. Jim Jones, vůdce církve zvané Chrám lidu, byl vždy vtělením přesně toho, co potřebovali jeho stoupenci. Hlásal levicové myšlenky a byl velkým propagátorem rasové snášenlivosti, což se v USA na přelomu 50. a 60. let zrovna nenosilo. Pro své ovečky vybudoval soběstačný ráj uprostřed džungle – pak ale přišla první odhalení ze zákulisí brutálního kultu s ještě násilnějším koncem...
Inkarnace Buddhy i Lenina
jimjones.jpg
Utopie, socialistické myšlenky a nulový rasismus uprostřed 60. let, to Jim Jones v Chrámu lidu nabízel... (Foto: Wikimedia Commons)
Už jako malý kluk rád řečnil; především na pohřbech mazlíků svých kamarádů, kterým zároveň na zahradě vlastních rodičů zřídil malý hřbitov. Jinak ale Jima Jonese spolužáci později popisovali jako spíš zakřiknutého chlapce. Těžko říct, jestli někdo z nich už v útlém věku tušil, že z něj vyroste muž ovládající vlastní církev, který nakonec skončí s rukama od krve devíti stovek lidí.
Kazatelem se Jim stal v 50. letech minulého století, krátce po dokončení vysokoškolského studia. 4. dubna 1955 (bylo to pondělí) pak založil církev s názvem Chrám lidu. Její ideologie byla pro zbloudilé lidské ovečky okouzlující. Nejprve se řídila mírumilovným křesťanským učením, postupně ale Jones do svých kázání a rad přidával víc a víc utopie a myšlenek komunismu. Sám se prohlašoval za inkarnace Ježíše, Buddhy, ale třeba i Lenina, protože chtěl být přesně tím, čím ho jeho následovníci mít potřebovali.
Zásadní pro něj byl i odpor k rasové segregaci, což se v té době moc nevidělo. Podporoval mezirasové sňatky a odmítal rozlišovat lidi podle barvy kůže, proto měl velké množství stoupenců tmavé plati. O Chrámu lidu se jeden čas dokonce mluvilo jako o „černé církvi s bílým kazatelem“. Po asi deseti letech fungování mělo toto náboženské hnutí kolem 20 tisíc členů.
Pak přišel rok 1967 a stěhování do Kalifornie. Jones posbíral své svěřence a usadil se v Ukiah, kde začala skupina žít v téměř samostatné zemědělské komunitě. K dispozici měla několik autobusů, kterými Jones s nejvěrnějšími jezdili křížem krážem Spojenými státy a nabírali další a další členy. Idea společného majetku a péče imponovala mnohým, zejména starším lidem, takže o nové zájemce nebyla nouze. Na začátku 70. let následoval další přesun, tentokrát do myšlenkově otevřeného San Francisca, kde se to pro sektu zdálo být zcela ideální. Jenže pak...
Ráj jménem Jonestown
V polovině 70. let Jones ve své osobě hromadil poměrně slušnou moc. Dokázal své následovníky snadno ovlivňovat. Zřejmě i to přispělo k jeho rostoucí paranoii, že Chrám lidu sleduje vláda a že chce církev rozbít. V roce 1974 se dohodl s vládou jihoamerického státu Guyana a na pozemku uprostřed džungle začal budovat Jonestown, ráj na zemi, město zaslíbené pouze jemu a členům Chrámu lidu.
Ještě ho ale ani nedostavěl, a začaly se objevovat výpovědi bývalých členů církve o tom, jak to tam skutečně chodí. Mluvilo se o výhrůžkách, mučení, fyzických trestech pro neposlušné a ty, kteří chtěli tajně sektu opustit. Několik žen i mužů šlo na policii a promluvilo i o sexuálním zneužití hlavou kultu. Některá obvinění byla natolik šílená, že je policie ani nebrala moc v potaz – nakonec ale Chrám lidu přitáhl pozornost senátora Lea Ryana a Jones s asi tisícovkou věrných prchl do Guyany. Ryan mu ale byl v patách.
remembering-jonestown.jpg
900 mrtvých - otrávených nebo zastřelených - si vyžádal neslavný konec církve Chrám lidu. (Foto: Facebook)
Osudným dnem se stal 18. listopad 1978. Senátor s ochrankou a několika novináři se přišli do Jonestownu podívat, jak to tam doopravdy chodí. Asi dvacítka členů sekty je požádala, zda se s nimi může vrátit do Států – dva to udělali tajně, skrze vzkazy na lístečcích, ze strachu před Jonesem. Jonestown se totiž ukázal nebýt ani zdaleka tak skvělým. Pro většinu obyvatel černé kůže znamenal fyzicky velmi náročnou zemědělskou práci, vedoucí úlohy zastávali bílí, navíc z ampliónů téměř nonstop zněla Jonesova kázání. Když to Ryan viděl, prohlásil, že o něm Jones ještě uslyší. Těsně předtím, než měli politik a všichni ostatní odletět, začala Jonesova ozbrojená stráž střílet: zabila jak senátora, tak tři novináře a jednoho odpadlíka ze sekty.
Tenhle incident znamenal konec, a Jones to dobře věděl. Bylo mu jasné, jak skončí on a jeho následovníci, až se o vraždách dozví okolní svět a příslušné orgány. Proto ještě ten den nařídil svým přívržencům, aby vypili jed a spáchali hromadnou sebevraždu. Část z nich to skutečně udělala, ale asi 70 % obětí mělo na těle vpichy po jehlách nebo střelné rány. Sám Jones se neotrávil, našli ho čelem k zemi s kulkou mezi očima. Tragédii objevili až po několika dnech, mrtvých našli na devět stovek.
Masakr v Jonestownu přímo ovlivnil, ne-li přímo inicioval následný policejní zásah ve Waco, kde se policie obávala obdobného vyústění...
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
