Před 76 lety byl zahájen soudní proces s představiteli fašistického Slovenského státu, během kterého byl k trestu smrti odsouzen jeho prezident Jozef Tiso. Ten byl římskokatolickým knězem a členem Hlinkovy slovenské ľudové strany. Z historického pohledu se jednalo o jednu z nejkontroverznějších postav ve slovenských dějinách.
Z kněze politikem
Tiso se narodil 13. října 1887 ve slovenském městě Velká Bytča v silně věřící rodině řezníka Jozefa Tisa a Terézie Tisové. Narodil se jako druhé ze sedmi dětí. Po dostudování střední školy se rozhodl, že vyrazí studovat do Vídně, kam ho poslal samotný biskup jakožto obzvláště nadaného studenta. Ve Vídni absolvoval studium teologie a v roce 1911 zde dokonce získal doktorát. Zároveň zde přijal kněžské svěcení.
Jozef Tiso se do politiky dostal po první světové válce, tedy v roce 1918. Vstoupil do politické strany Slovenská ľudová strana. Později do názvu této strany proniklo také jméno jejího zakladatele Andreje Hlinky, který byl katolickým knězem. V roce 1925 se Tiso stává poslancem ve vládě Antonína Švehly, jenž obsazuje Tisa na post ministra zdravotnictví a tělesné výchovy. Tiso se snaží prosazovat autonomní a samostatné Slovensko, avšak přesto se zastával společného státu s Českou republikou. Ostatní členové ze Slovenské ľudové strany však nesdíleli stejný názor. Po vypuknutí Tukové aféry v roce 1929, kdy byl slovenský funkcionář Vojtěch Tuka odsouzen za špionáž pro Maďarsko, se Tisova strana rozhodla opustit vládní koalici. Tak skončila na nějakou dobu jeho činnost ve vysoké politice.
Ve 30. letech se Slovenská ľudová strana vymezovala vůči Praze čím dál ostřeji. Představitelé této strany v projevech propagovali nacionalismus, konzervativní katolicismus a náklonnost k nedemokratickému řízení státu. V projevu ve Sněmovně v roce 1933 Tiso prohlásil, že za hospodářskou krizi může i liberalismus a socialismus. Komunismus a fašismus však rovněž odsoudil. V roce 1935 však přesto podporuje socialistu Edvarda Beneše. Jednalo se o období, kdy prezident Masaryk abdikoval.
Po schůzce s Hitlerem vyhlásil Tiso autonomii Slovenska
ČSR bylo samozřejmě státem mnohonárodnostním, což znamenalo problémy mezi jednotlivými národy. Za kritický je považován rok 1938, kdy na Slovensku probíhaly protičeské demonstrace, které částečně provázelo i násilí vůči Čechům. Během těchto události umírá modla Slovenské ľudové strany Andrej Hlinka. Jeho nástupcem se stal Jozef Tiso, který o místo bojoval s Karolem Sidorem. V srpnu 1938 se Tiso rozhodl, že se setká na Pražském hradě s Benešem a dalšími vrchními slovenskými politiky, aby probrali řešení slovenské otázky. Vzhledem k Mnichovské konferenci, která vedla k přenechání českého pohraničí Německu, došlo k oslabení a ponížení Čech. Tisův tlak na osamostatnění Slovenska vyvrcholil v říjnu 1938, kdy byla Slovensku přiznána autonomie. Pro Slovensko to však neznamenalo žádné vítězství, jelikož zemi ovládla autoritativní politická strana se zálibou v klerofašismu.
V autonomní slovenské vládě byl Tiso předsedou a zároveň ministrem vnitra. Zakázány byly sociálně demokratické, komunistické a židovské politické strany. Tato doba znamenala porušování mnohých základních demokratických a občanských práv a svobod včetně svobody vyjadřování, zákazu shromažďování či cenzuru v tisku. Zároveň zde probíhal nucený odsun českých státních zaměstnanců a učitelů zpět do Čech. V několika městech navíc docházelo k protižidovským demonstracím, při kterých bylo obvyklé ničit židovský majetek či napadání Židů, které v některých případech skončilo až smrtí.
Vrcholem Tisových aktivit bylo jeho setkání v Berlíně s Adolfem Hitlerem v březnu 1939. Tiso dostal na výběr, jestli se Slovensko stane samostatným, nebo jestli nechá „svůj“ stát na pospas osudu, což by v praxi znamenalo, že by území bylo postupně rozebráno okolními státy. Proto Tiso 14. března 1939 vyhlásil vznik samostatného Slovenského státu a nechal se zvolit prezidentem. Samostatným státem však Slovensko nebylo, jelikož bylo pod kontrolou fašistického Německa, které na území Slovenska mělo rozmístěné své vojenské jednotky a mohlo si určovat, kdo všechno bude a nebude v budoucí slovenské vládě. Tiso však zůstával dále prezidentem a připisuje se mu zodpovědnost za osud téměř 90 tisíc Židů ze Slovenska, kteří byli zavražděni v koncentračních táborech.
Po válce se mu postupně dařilo unikat. Nejdříve do Rakouska, poté do Německa, kde byl zadržen Američany. Ti ho v říjnu 1945 vydali Československu. V rámci soudních procesů v Bratislavě byl odsouzen k trestu smrti a 18. dubna 1947 byl popraven.
A zde čtěte o největší justiční vraždě v historii Československa.
Podobné články
Jan FiedlerDoporučujeme
