Kybernetické útoky, dezinformační kampaně, ekonomický nátlak, politická manipulace ze strany některých politiků, nevyjasněná finanční podpora proruských a protisystémových politických subjektů v rámci volebních kampaní nebo například útok na armádní muniční sklad ze strany agentů GRU. Nepřipomíná vám to něco? Ruská propaganda se pokouší rozvrátit západní svět i českou společnost už mnoho let.
Propaganda od dob SSSR
Ruská propaganda vznikla už v dobách SSSR, kdy byla využívána v rámci propagování ideologie marxismu-leninismu, a později po 2. světové válce, kdy se Sovětský svaz ukazoval před světem jakožto hlavní vítěz války a supervelmoc. Sověti tehdy tak trochu zapomněli dodat útok na Finsko v rámci takzvané zimní války nebo na pakt Ribbentrop-Molotov s nacistickým Německem o vzájemném neútočení na sebe. Naopak až do přepadení SSSR se Stalin nestyděl nacistům dodávat strategické suroviny. Součástí sovětské propagandy byla například i všudypřítomná cenzura a neustálé omílání nepravd v médiích. Hlavní sovětská organizace cenzury Glavlit zaměstnávala tehdy neuvěřitelných 70 tisíc lidí na plný úvazek.
Záměrem nebylo nic jiného než udržení politické moci a zabránění destabilizace společnosti. S vývojem technologií se postupně přizpůsobila a přesunula na internet. Ruská vláda sponzoruje a někdy i vlastní dezinformační weby v zahraničí, kde se snaží ovlivnit politické dění, rozdělovat společnost nebo naopak propagovat politiky a osobnosti s proruskými názory a sympatiemi. Tato ruská propagandistická mašinérie bývá označována jako jedna z forem hybridní války. Účel není utvrdit veřejnost v určité pravdě, ale naopak zahltit mediální prostor chaosem a množstvím teorií, čímž se snaží rozdrolit a zpochybnit názory občanů. K tomuto účelu skvěle slouží sociální sítě a proruští trollové na nich bývají aktivnější například před volbami nebo při válečných konfliktech (viz válka na Ukrajině).
V současné době se kremelská propaganda zaměřuje na vytváření a propagaci kultu osobnosti kolem Vladimira Putina. Cizí jí není ani zásah do sovětské historie. „Falšování historických faktů, skutečných příčin a výsledků druhé světové války a přičítání odpovědnosti SSSR za vypuknutí druhé světové války je ze své podstaty zločinné. Dnes, kdy žije stále méně pamětníků tragédie druhé světové války, se různí pseudohistorici a falzifikátoři cítí stále svobodněji. Bohužel v mnoha zemích je jejich práce vykonávána také na státní objednávku. V některých z nich je historie překroucena do té míry, že sovětští vojáci jsou nazýváni okupanty, nacistické akce jsou ospravedlňovány a nacističtí zločinci oslavováni,“ stěžoval si v roce 2021 tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev v rozhovoru pro list Rossijskaja gazeta.
V roce 2017 se švédští politologové Martin Kragh a Sebastian Åsberg rozhodli prozkoumat obsah ruského státního média Sputnik na vzorku 4000 článků a následně konstatovali toto: „Podobně jako sovětská propaganda, je ruská propaganda značně nekonzistentní. Západní svět, hodnoty a instituce jsou vyobrazovány jako neschopné, slabé nebo zdegenerované, ale zároveň jsou označovány jako existenciální hrozba pro Ruskou federaci a ruský národ. Primárním cílem je vytvoření mlhy a nejasností kolem událostí, podněcovat názorovou nesourodost a celkově zpochybňovat koncept pravdy.“ Cílem tedy není přesvědčovat veřejnost o pravdě, ale zesilovat pochyby o tom, že demokracie a rozhodnutí evropských politiků nemusí být ku prospěchu občanů.
Cíle ruské propagandy jsou tedy jasné, ale co metody? Autoři ruských dezinformací se opírají o pochybné a nedůvěryhodné zdroje. Často si některá tvrzení zakládají na imaginárním vědci nebo odborníkovi. Jedná se v podstatě o konspirační teorie, které pracují ve prospěch Ruska. A pak jen probíhá šíření na sociálních sítích a přes řetězové maily, které rádi šíří primárně senioři. Častým argumentem šiřitelů dezinformací je ten, že Západ si také vytváří svou vlastní propagandu a šíří o Rusku nepravdivé informace. Na druhou stranu by tito lidé neměli zapomínat na to, že většina kremelských médií je kontrolována státní cenzurou, takže všechno, co se k nim dostane, někdo předtím musel schválit.
Zdroje informací:
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
