Za dva měsíce bude mít Česko již zvoleno 200 nových poslanců a poslankyň. Předvolební období je tak v plném proudu a prakticky nelze při každodenních aktivitách nenarazit na určitou formu kampaně, jíž se politici snaží přesvědčit voliče, aby v říjnových volbách dali hlas právě jim. Tváře jednotlivých politických stran můžeme vidět na sociálních sítích, v novinách, v televizi nebo třeba na billboardech podél silnic.
Řidiči, kteří o víkendu projížděli Českem, se oprávněně podivovali nad tím, že na několika desítkách billboardů byla jen obrovská česká vlajka. Podezření se tak automaticky stočilo na volební kampaň. Zvolila snad jedna ze samozvaných vlasteneckých stran tuto podivnou formu propagace k tomu, aby v řidičích vyvolala národní hrdost? Má pohled na české barvy na každém druhém dálničním kilometru donutit voliče, aby se vzepřeli Evropské unii a volali po Czexitu? Nebo se snad chystá o nějaké sportovní mistrovství, o kterém nám někdo zapomněl říct? Vše je trochu jinak.
Vlajky na billboardy umístili sami provozovatelé velkoplošné reklamy. Z jejich strany se jedná o reakci a poměrně obskurní protest proti již schválené novele zákona o provozu na pozemních komunikacích, která od září zakazuje, aby byly billboardy umístěné blíže než 250 metrů od kraje silnice. S tímto zákazem provozovatelé billboardů dlouhodobě nesouhlasí a pokrytí reklamních ploch vlajkami by dle jejich soudu mělo zabránit plánované likvidaci více než 3000 billboardů, která již za tři dny nebudou splňovat zákonem stanovená pravidla.
Poněkud svérázným právním výkladem došli představitelé Svazu provozovatelů venkovní reklamy k tomu, že vlajku jako státní symbol nelze jen tak svévolně zakrýt nebo odstranit. Přesně to nevyhovující billboardy podle zákona čeká. Nejprve bude jejich plocha zakryta a pokud je ani po uřední výzvě provozovatel neodstraní nebo nepřesune, budou zdemolovány na jeho náklady. Podle právních expertů je nápad s vlajkami sice originální, ale bohužel bez reálné opory v českém právu a provozovatelům billboardů pomůže tak leda se zviditelnit.
Možná je to právě jen snaha o zviditelnění se, která byla hlavním cílem provozovatelů venkovní reklamy za plného vědomí, že si vlajkami nijak nepomohou. Změna zákona přitom byla přijata již před pěti lety a pět let měli provozovatelé na to, aby sjednali nápravu a uzpůsobili své billboardy novému znění zákona. O to ale provozovatelé neměli po celých pět let sebemenší snahu. Poněkud zoufalý krok s českou vlajkou tak bude spíše symbolickým pohřbem padlých billboardových "hrdinů", jejichž rakve též pokrývají české barvy. Jen s tím rozdílem, že billboardy nebudou na rozdíl od mrtvých vojáků asi nikomu moc chybět. Kromě jejich provozovatelů samozřejmě.
Zde si můžete připomenout marketingový fail roku v podobě angažmá Jana Plavce stranou ODA.