Původním záměrem tehdejšího fotografa-průkopníka bylo zvěčnit rozzářenou ranní krásu jednoho pařížského boulevardu (čti: bulváru), jenže do scény se neplánovaně přichomýtlo hned několik lidí.
To, co uvidíte níže, je historicky první známá fotografie lidských bytostí. Pořídil ji dnes již ikonický průkopník fotografie, Louis Daguerre, v roce 1838. Stalo se tak podle dochovaného popisu jednoho nedělního rána kolem osmé hodiny. Neznáme sice přesné datum, ale podle polohy slunce a intenzity jeho svitu se dá usuzovat na dobu krátce před jarní nebo po podzimní rovnodennosti. A jelikož jsou stromy očividně hustě olistěné, bude to s největší pravděpodobností to druhé, tedy cca polovina října, tzn. období, v němž se nacházíme právě teď.
A kde je onen člověk, který byl jako první fotograficky zvěčněn? Stojí přibližně v dolním levém rohu přímo v ohybu chodníku.
Doba expozice, tedy času potřebného k osvícení desky tak, aby se na její světločivé vrstvě obraz zachytil, byla kolem sedmi minut. Bulvár se zdá být téměř opuštěný, ale tehdejší scéna mohla být zaplněna i dalšími lidmi a dopravou, které však dlouho osvícená postříbřená deska neměla kvůli jejich relativně rychlému pohybu šanci zachytit.
Jednou z výjimek je právě již zmiňovaný muž v levém dolním rohu, který tam ovšem není sám. Sedí u něj další osoba, evidentně čistič bot. Oba setrvávali delší dobu na stejném místě, takže jsou celkem jasně vykresleni i při takto dlouhé expozici.
Stejně jako každá daguerrotypie – první vynalezený a prakticky užívaný fotografický proces pojmenovaný po svém vynálezci a autorovi této fotky – je i tahle fotka zrcadlově obrácená a skutečná scéna vypadalo takto:
Ulice, zachycená zde do vzácné časové fotokonzervy, je Boulevard du Temple. Kdysi tudy vedly městské hradby, které byly v druhé polovině 17. století za vlády Ludvíka XIV. zbořeny a na jejich místě se rozprostřely široké promenády osázené alejemi stromů. Tahle byla pojmenována po templářském řádu, jehož chrám stál poblíž, za někdejším středověkým opevněním.
Po tomto bulváru se pak dlouhá desetiletí promenádovaly davy Pařížanů – bylo zde velké množství obchodů, kaváren a divadel. V druhé polovině 19. století se mu přezdívalo Boulevard du Crime (překlad netřeba) – ovšem ne kvůli zločinnosti, nýbrž podle nejčastějších námětů her uváděných místními divadly. Zločin se však tomuto místu nevyhnul – 28. července 1835 zde byl spáchán (nakonec jen pokus o) atentát na posledního francouzského krále, Ludvíka Filipa. On sám i se svou rodinou smrti unikl, ale nastražené výbušné zařízení zabilo 18 náhodných kolemjdoucích a 23 jich vážně zranilo.
V druhé polovině 19. století ztratilo místo na své promenádní jedinečnosti a popularitě následkem celkové přestavby a modernizace Paříže, kdy namísto úzkých křivolakých uliček vznikaly další široké promenády a bulváry.
Dvojice mužů na fotce je sice nejlépe rozeznatelná, ale ve skutečnosti tam coby zástupci lidského druhu nejsou sami.
Na prostřední fotce lze po pečlivější analýze rozeznat ženu, či dokonce dvě, jak tu stojí s kárkou nebo možná kočárkem (na chodníku vpravo, resp. vlevo od dvou mužů – podle toho, zda se díváte na zrcadlově obrácenou ulici na originální daguerrotypii, nebo na skutečný pohled). A úplně vpravo v okně je tvář, podle všeho nějakého zvědavého dítěte (levé horní okno podle originální ‚fotky‘).
Na protější straně ulice jsou pak další, byť velmi nezřetelné a nejen lidské figury. Zleva: dítě se psem, z balkonu visící hadr, náhodní kolemjdoucí/postávající. Jsou to ovšem figury na samé hranici rozlišitelnosti – původní rozměry fotky jsou totiž jen cca 16 x 22 cm.
Boulevard du Temple najdete ve vnitřní v Paříži i dnes, tvoří jakousi rozdělovací třídu mezi 3. a 11. obvodem. Také samo vyfotografované místo stále existuje, ačkoli prošlo mnoha proměnami a v současnosti je z něj už jen poměrně tuctová hlavní třída. Ani domy, ani stromy už nejsou bohužel původní.
A to je asi tak vše k první fotograii člověka pořízené v Paříži – nad kterou se můžete proletět na zádech orla.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
