Z Laca padaly opravdové perly - zatímco on sám je "velký dýmivý hovno", Poláček je "kokotí vývar", a potom už se Laco Déczi nezastavil - vypráví o Karlu Gottovi i Felixu Slováčkovi, o tom, jak nejlépe naložit s kilogramem kokainu, o tom, jaký je podle něj rozdíl mezi "afroameričanem a negrem", i o tom, jak na stará kolena přežít šňůru padesáti koncertů za dva měsíce.

Sladatel, kapelník a malíř Laco Déczi se narodil ve slovenském Bernolákově. Vyrůstal v Bratislavě, ale hned po vojně odešel do Prahy, kde účinkoval například v Tanečním orchestru Československého rozhlasu, což se mu stalo hlubokou studnicí, z níž dodnes loví detailní vzpomínky na nejslavnější české zpěváky a muzikanty druhé půlky dvacátého století. Od roku 1986 žije ve Spojených státech amerických, v současnosti ve státě Connecticut. Sám tvrdí, že v Americe je jen jedním z milionu trumpetistů, ale jazzovou hudbou se tam vždy dokázal uživit a pravidelně vystupoval s hvězdami typu Davea Weckla nebo Sonnyho Costanza. Nejvíce fanoušků má ovšem stále v Česku a na Slovensku, kam se proto každý rok vrací na dvě dlouhé koncertní šňůry každý rok, vždy na jaře a na podzim. Má tři dospělé syny, druhou (o osmatřicet let mladší) manželku, na trumpetu bude hrát až do posledního dne.

Co ho pojí s moderátorem pořadu (NE)BLÁZNI Tomášem Poláčkem? Před dvěma lety spolu napsali knihu jménem Totálně vytroubený mozek.

Podívejte se na malou ukázku ze zítřejšího dílu. Co má Laco proti sexu s černochy?