Sledujte morální pád jednoho novináře v přímém přenosu.
Stala se následující trapná věc. Začalo to tím, že bývalá redaktorka www.g.cz Markéta Lukášková zveřejnila v pátek 18. prosince ve 21.23 na svém FB profilu tenhle post:
Že si reklamního zneužití jména Václava Havla jeho manželkou Dagmar jako první všimla právě Lukášková, potvrdil ani ne půl hodiny později třeba Zdeněk Strnad:
V sobotu 19. prosince v 16.00 (tedy téměř o den později po Lukáškové) pak na webu Reflexu vyšel článek Jiřího X. Doležala. Dávám sem z něj jen začátek:
Doležal píše přesně to samé, co o necelý den dříve napsala Lukášková, o čemž se můžete na webu Reflexu přesvědčit sami. No aby to taky nepapouškoval, když si to předtím přečetl na jejím profilu! (Na FB jsou „přátelé“.) Je tu ale jeden zásadní kvalitativní rozdíl: Lukášková má smysl pro efektní zkratku, zatímco Doležal popisuje chování Dagmar Havlové ukecaně, plytce, nevtipně a upoceně.
Podstatné je, že Doležal myšlenky Lukáškové prostě (a sprostě) ukradl. Lukášková si toho všimla a vtipně jeho zlodějství ztrapnila:
Mezi FB profilem a článkem pro web je zásadní rozdíl. Sdílet něčí status je zcela v pořádku a všichni to děláme dnes a denně. Když si ale novinář z cizího FB profilu nebo jiného autorského díla něco ‚vypůjčí‘, je slušnost uvést zdroj, respektive ošetřit to citací. Doležal měl prostě svůj článek začíst slovy: „Jak zjistila novinářka Markéta Lukášková...“, a pak mohl hyenismus Dagmar Havlové komentovat podle libosti.
Doležal to samozřejmě dobře ví. Kdysi totiž v rámci studia psal diplomovou práci a školitel mu citační normy jistě vysvětlil. Bezesporu je tedy schopen rozlišit přiznané a legitimní přebírání cizích myšlenek od vykrádání (plagiátu). Proč se tedy toho plagiátu dopouští? Chce snad vypadat, jako že téma objevil on?
Kdyby to bylo poprvé, dalo by se nad tím mávnout rukou. Jenže to vypadá, že Doležalova novinařina je na kradení cizích myšlenek přímo založena. Z našich článků na www.g.cz krade nápady a myšlenky pravidelně a systematicky. Jsme sice rádi, že nás čte, jenže tohle je prostě neslušné, nekolegiální, přízemní a sprosté.
Představte si stárnoucího novináře, kterému dochází invence. Sedí u počítače, neuroticky si hryže nehty a projíždí cizí FB profily, cizí články, cizí duševní vlastnictví… Když najde něco, co by se dalo zrecyklovat a prodat pod jeho jménem, vezme si to bez ptaní stejně, jako když vám nějaký feťák nebo bezdomovec vypáčí visací zámek na plaňkových dveřích sklepní kóje. Zmiznou kompoty, nářadí a staré jízdní kolo, nebo myšlenky z cizího FB profilu či článku? To je nakonec jedno. Prostě jste byli okradeni a máte z toho nepříjemný pocit.
Křivka Doležalovy profesní kariéry míří dolů. Z kdysi vtipného novináře se stal kopírovač, opisovač a vykradač cizích nápadů. Je to tak trapné, že je nám až žinantní o tom psát, ale zároveň je to spíš k politování než k odsouzení. Asi jako když v Lidlu přistihnou ošuntělého středoškolského profesora matematiky v důchodu, jak někde ve skrytu za regálem hladově hltá nezaplacený rohlík...
Bezohledné kopírování a vykrádání ale může být někdy i docela zábavné – jak dokládá těchto 15 nejvtipnějších filmových plagiátů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
