Mladý slovenský umělec Mário Petreje svou výstavou Voayer šokoval již v Bratislavě. Návštěvníkům totiž vůbec poprvé jako exponáty ukázal několik skutečných nahých žen pózujících v často submisivních pózách. U našich konzervativních východních sousedů vyvolala výstava pozdvižení a její autor se musel potýkat dokonce s trestním oznámením. Když se Petreje rozhod svou výstavu uspořádat i v Praze, pochopitelně si ihned získal pozornost.
To, že názory na výstavu nahých ženských těl jsou silně polarizované, je pochopitelné. Nahota a sexualita jsou v dnešní společnosti i přes vysokou míru liberalismu stále chápány jako tabu. Toto tabu se Mário Petreje rozhodl výstavou Voayer rozbít. Jeho cílem není šokovat, ale naopak ukázat nahotu jako stav naprosto přirozený a ženské tělo prezentovat jako umělecké dílo.
Vzhledem k tomu, že Petreje přiznává, že výstava byla a je laděna do stylizace BDSM, mohou jednotlivé ženy, které jsou často svázané či v jinak submisivních pozicích, vzbuzovat ještě více pobuřující dojem. Ovšem návštěvník by si měl uvědomit, že i sadomasochistické praktiky a používání pomůcek, které jsou na výstavě ke koupi, k sexualitě patří, a to, že své preference někdo navenek demonstruje, je úplně stejně v pořádku, jako když si někdo jiný naopak celý sexuální aspekt svého života nechává sám pro sebe.
Před návštěvou výstavy jsme se nemohli zbavit dvou dojmů. Tím prvním bylo, že jakkoliv vystavená ženská těla, obzvláště v sugestivních pózách, jsou spíše čímkoliv jiným než pornografií. Druhým dojmem pak bylo, že návštěva podobné výstavy je něco, čím by se asi člověk neměl moc veřejně chlubit, aby na něj nepadlo podezření, že je nějakým způsobem úchylný a platí za to, že může někoho jiného očumovat. Oba dojmy se nicméně podařilo osobním zážitkem z výstavy rozbít.
Petreje dokazuje, že i lascivní nahota se nemusí automaticky rovnat pornu. Ženy a dívky byly v přítmí nasvětleny pouze ambientně s tím, že případné podobné nasvícení nemířilo přímo na jejich intimní partie, naopak vytvářelo poměrně vkusně zahalující stínohru na jejich odhalených tělech. Modelky, nebo chcete-li exponáty jako celek skutečně budily dojem umělecké expozice, kterou dohromady dával člověk, jemuž pravidla estetiky nejsou cizí.
Co překvapilo, byl i výběr nahých žen. Naše očekávání bylo takové, že mezi odhalenými ženami budou převládat různé alternativní a fetiš modelky, případně pak ženy se zkušeností v erotickém byznyse. Všech 13 dobrovolnic, které se během jednotlivých tří dnů výstavy třikrát obmění a celkem tak bude k vidění 39 žen, budilo dojem úplně obyčejných žen a dívek, které prostě jen měly odvahu se svléct a stát se svérázným uměleckým dílem.
Uprostřed výstavního prostoru zaujala dvojice dívek, z nichž jedna druhou lehce bičovala koženými důtkami. Před nimi seděla dívka v kleci a za nimi na stěně stály dvě dívky jakoby přibité k pomyslným křížům. Velkou pozornost u návštěvníků vzbudila i dívka, která byla svázaná zavěšena ve vzduchu, což byla ukázka japonské techniky shibari. Čtyř dívek se šlo v latexových rukavicích i dotknout. Po počátečním ostychu a prolomení ledů v podobě prvního odvážlivce byla pak právě u nich největší koncentrace lidí.
Může se zdát, že expozice byla plná nadrženců, kteří si přišli sáhnout na nahou ženu. Složení návštěvníků pak bylo dalším velkým překvapením. Sice převládali muži, ale jejich poměr vůči ženským návštevnicím nebyl nijak zvlášť velký. Návštěvníci a návštěvnice byli jak mladí těsně nad minimální věk pro vstup na výstavu 18 let, tak středního věku. Dorazilo i několik párů. Zajímavé pak bylo i to, že ženy a dívky při dotýkání se nahých modelek navenek projevovaly mnohem méně studu než muži.
Zážitek z výstavy se těžko předává, nicméně musíme přiznat, že na místě samotném skutečně snad nikdo z přítomných neměl pocit, jako by snad dělal něco nevhodného. Atmosféra se takřka v ničem nelišila od výstav obrazů či soch. Lidé v nijak neozvučeném prostoru každý po svém vnímali to, co se jim Mário Petreje snažil předložit. Kromě skutečných nahých dívek byly k vidění v horním patře prostoru DUP36 i odlitky nahých těl slovenského umělce Slavomíra Gibeje a fotografie vytvořené unikátní metodou ambrotypie od českého fotografa Petra Jedináka, které zachycovaly mimo jiné obličeje žen při dosažení orgasmu.
Výstava Voayer není pro každého. Kromě věkového omezení, které je ze zákona pochopitelné, je ale jedinou bariérou vlastní morální hranice. Pokud ji však člověk překročí, nejspíše si vyvrátí svou prvotní představu o tom, co se vlastně pod pojmem „výstava skutečných nahých žen“ může skrývat. Zároveň výstava vypovídá i o stavu naší společnosti. Není to odraz mravního úpadku, jak by mohli někteří kozervativně či puritánsky zaměření lidé namítat. Naopak je podobná akce důkazem toho, že žijeme ve svobodné společnosti, kde není problém uspořádat ani akci podobně kontroverzní a vzbuzující emoce.
Více fotek z výstavy Voayer si prohlédněte v galerii.
A na závěr se ještě blíže podívejme na fenomen jménem nudismus: odolal křesťanství i komunistům, dnes je tolerován.