Polovina obyvatel Čech nepohřbívá rituálně své nejbližší

Jako divoká zvěř!

Čeští politici (zleva doprava) neustále varují, že muslimští uprchlíci budou muset dodržovat naše zvyklosti a kulturu. Je českým provinčně kocourkovským paradoxem, že u nás žádní uprchlíci skoro nejsou, a i když budou nějaké kvóty, bude u nás cizinců vždy podstatně méně než v okolí.

Naše země je málo atraktivní (obtížný jazyk, předpojatá nevraživost vůči všemu “za kopečkama”). Náš současný antiislamismus se podobá antisemitismu ve třicátých letech v těch oblastech Německa, kde skoro žádní Židé nežili; odpor vůči potomkům sudetských Němců je také větší v českém vnitrozemí než na bavorských hranicích, kde s nimi místní přicházejí do kontaktu a často u nich pracují.

Uprchlíci musí dodržovat naše zvyklosti a kulturu! Tyto podmínečné věty vypouštějí ústavní činitelé liberálně-demokratického státu, jehož ústava hovoří o dodržování občanských svobod a lidských práv. V trestním zákoníku a v přestupkovém řádu se také o žádném dodržování zvyklostí nemluví. Jaké naše zvyklosti by tedy měli cizinci dodržovat? V čem je naše kulturní specifičnost? V tom, že máme nejvíce dětí v dětských domovech a starých lidí v nedůstojných podmínkách v “odložárnách”, že jsme na špičce žebříčků v požívání drog a alkoholu.

Posledním hitem kulturních zvyklostí lidí v Čechách je skutečnost, že polovina rituálně nepohřbívá své nejbližší. Prostě se k zemřelým rodičům a sourozencům chováme jako k biologickému odpadu. Zrušili jsme pohřby! Na Moravě a ve Slezsku je situace naštěstí jiná, tam ještě pravidla společenského styku a chování fungují.

Od divoké zvěře se homo sapiens sapiens začal odlišovat právě rituálním pohřbíváním. Podle psychologů si lidé potřebují prožít pohřeb člověka, jehož měli rádi a jehož si vážili. V pozadí jinde ve světě neexistujícího cynismu jsou peníze, prostě hrabivost. Pohřeb něco málo stojí...

Přitom ale ti, co preferují rozloučení bez rozloučení a zakopání popela v plastu, anonymně pijí a kouří, mají chalupu nebo chatu, jezdí na dovolené; žijí standardem střední vrstvy.

Podle kulturních antropologů se začíná člověk, který rituálně nepohřbí své blízké, vnitřně užírat… Rozervaná psychika podmiňuje mnohá fyzická onemocnění. Začíná se ozývat jev, který patří jen člověku – svědomí. Jenže našinec nedokáže svůj stav analyzovat, začíná být “typicky česky nasraný”, netolerantní. Je vnitřně znejistělý, jako by ztrácel svou identitu a integritu.

Proto hledá obětního beránka nepochopení sebe sama. Svůj temný Jungův stín projektujeme do druhých. Zde je podle mne jedna z mnoha prapříčin dnešní nevídané české xenofobie a islamofobie. V tomto podhoubí vznikají teze o nutnosti přizpůsobit se “našim zvyklostem a kultuře”…

A TADY se podívejte, jestli dospělý člověk připálí cigaretu dítěti.


Komentáře

Doporučeno pro vás