V Turecku se na Velikonoční pondělí lidé probouzí s vědomím, že jejich země vstupuje do nové éry. Bohužel pro mnohé to není éra nikterak veselá. Turci v referendu o změnách ústavy těsnou většinou 51,4 % odsouhlasili přechod na prezidentskou formu vládnutí, čímž výrazně posílili pravomoci prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Západní demokratické státy, stejně jako menší polovina Turků, na tento krok hledí s oprávněnými obavami.

erd.jpg

Polovina Turků posílení Erdogana schvaluje. Ta druhá se obává, co teď se zemí bude. (Foto: Profimedia.cz)

Erdogan, který zemi vládne už 13 let (z toho 10 let jako premiér), je často kritizován za své diktátorské praktiky. V zemi tvrdě potlačuje jakoukoliv opozici, neváhá pronásledovat a věznit své kritiky a obklopuje se pouze těmi, kteří mu přísahali absolutní věrnost. Nyní mu padly i poslední bariéry k tomu, aby se nemusel ve svém chování prakticky nijak omezovat.

Schválené změny Erdoganovi umožní během výjimečného stavu vládnout sám pomocí prezidentských dekretů. Problém tkví v tom, že výjimečný stav v zemi panuje již několik měsíců a za současné situace by byl Erdogan sám proti sobě, kdyby ho odvolal. Dále si může podle své libovůle jmenovat a odvolávat členy vlády a soudce. Jedním z prvních kroků, které oznámil po vyhraném hlasování, byl ten, že prodlužuje své funkční období až o roku 2029. Zároveň oznámil, že plánuje znovu zavést trest smrti, což je vzhledem k tomu, jak přistupoval k údajným strůjcům loňského puče, nanejvýš alarmující.

erd2.jpg

Mapa výsledků ukazuje, jak Turci hlasovali. Erdogana podpořili hlavně na venkově a v chudých regionech. Velká města a turistické destinace hlasovaly výhradně proti. (Foto: secim.aa.com.tr)

Valnou většinou příklon Turecka k autoritářskému režimu odsouhlasili i Turci v Evropě. Zde byla podpora Erdogana ještě silnější než na domácí půdě. Ke cti českým Turkům budiž to, že patří k jedněm z mála, kteří naopak více než 80 % hlasovali proti změnám turecké ústavy. Pro Evropu je to smutným důkazem toho, že integrace turecké menšiny není zdaleka tak úspěšná a když mají Turci možnost zvolit, zda chtějí demokracii, nebo ne, spíše se přikloní k druhé variantě. Očekávat nyní můžeme i větší příklon stále ještě sekulárního Turecka k islámu.

Jedno je jisté. Turecko, tak jak jsme ho mohli znát od dvacátých let dvacátého století, kdy ze země Mustafa Kemal Atatürk udělal demokratickou republiku, už nebude jako dřív. Minimálně do té doby, kdy bude Erdogan prezidentem, určitě ne. Kritizovat ho bude ještě riskantnější než kdy dříve, pokusy o svržení budou trestány nejspíše hrdelním trestem jako vlastizrada. Nadějí pro Turky tak zůstává jen víra v to, že jeho nástupce bude chtít v zemi bojovat opět spíše za demokracii a ne sám za sebe.

O tom, jak máme vnímat postoj Turků v Evropě k hlasování v referendu, více ZDE.