Organizovaný zločin je výsadou mužů. Nebo ne? Není jich mnoho, ale do historie mafie se zapsalo hned několik žen, ze kterých měli – nebo ještě mají – nahnáno i ti nejdrsnější gangsteři. Královny obchodu s kokainem, pašeračky lidí, provozovatelky ilegálních kasín. Ženský element v drsném světě krve a peněz – to je pětice nejvýznamnějších „bossů v sukni“.
Mafiánky
Organizovaný zločin je oborem mužů? Ano, většinou ano – třeba Cosa Nostra mezi sebe ženy nepouštěla desítky let. A když už, bylo to primárně na večírcích a ty ženy přicházely ve formě reprezentativních manželek a zajišťovatelek pokračování rodu. Anebo jako společnice a prostitutky. Doba ale pokročila a dnes už to mají (zřejmě nejen) na Sicílii genderově vyváženější. I při pohledu do historie mafie ale najdeme několik dam, s nimiž by si nezadali ani ti nejdrsnější gangsteři.
Jednou z prvních vlivných žen, kterou mezi sebe američtí gangsteři přijali, byla Virginia Hill. Holka z farmy v Alabamě byla totiž osudovou láskou Bugsyho Siegela, slavného zakladatele Las Vegas. Bugsy prý právě podle Virginie pojmenoval resort Flamingo sestávající z hotelu a kasína, který ho ve finále stál dobré jméno mezi mafiány, jmění a nakonec i život. Někdo tvrdí, že to bylo proto, že když Virginia vypila pár drinků, zrůžověla ve tváři stejně jako plameňák, někdo zase, že byla nadšenou karetní hráčkou a Flamingo byla její pokerová přezdívka. Další verze zní, že jí Plameňák říkali pro její dlouhé štíhlé nohy.
Právě fyzické půvaby Virginii pomohly dostat se mezi vlivné muže podsvětí, měla ale trochu větší ambice, než jen dělat milenku mocnému mafiánovi. Chtěla se přímo zapojit do byznysu – a taky se jí to povedlo. Byla totiž nejen krásná, ale především chytrá. Na rozdíl od jiných žen uměla držet jazyk za zuby, anebo naopak velmi diplomaticky vyjednávat podle toho, co situace zrovna vyžadovala. Uměla nakládat s penězi, vyznala se v číslech, měla charisma. Tím vším si na čas získala respekt gangsterů, nakonec to s ní ale dopadlo nešťastně – zemřela v devětačtyřiceti letech na předávkování prášky na spaní.
Titul „opravdový bad-ass“ si ale zaslouží Stephanie St. Clair. Ta to naopak s mafiány nikdy nepekla – udělala se takříkajíc sama pro sebe. Vášnivá gamblerka z Harlemu měla pod palcem sázky, hazard a také napůl ilegálně pomáhala černým s finančními investicemi, protože v té době většina bank zákazníka tmavé pleti skoro ani nepustila do budovy. Gangsteři ji chtěli dostat pod svou nadvládu, ale to se jim nikdy nepodařilo, takže si Stephanie rychle vytvořila nepřátele. A to i na druhé straně zákona – jako militantní aktivistka bojující za práva Afroameričanů nebyla zrovna oblíbená ani mezi policisty a úředníky. Nakonec ji nicméně nedostala kulka, kterou někdo vystřelil ze zášti nebo se záměrem zbavit se konkurence. Jak to s ní dopadlo, a které další dámy zamíchaly s dějinami organizovaného zločinu, to se dozvíte v galerii tady:
Mafiánek nikdy nebylo výrazně mnoho, ale existovaly, a to i v dobách, kdy úkolem ženy bylo v podstatě jenom prát, vařit, rodit děti a držet pusu a krok ideálně tak dva metry za mužem. Jistě, podíly těchto dam na emancipaci „něžného pohlaví“ jsou minimálně morálně pochybné, na druhou stranu, prosadit se v tak drsně chlapském světě, jakým je svět zločineckých organizací, to je třeba ocenit!
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
