Ke kauze Evy Michalákové, jíž byli před čtyřmi lety odebrány dvě děti norskou sociální službou, se stále vyjadřuje jeden odborník za druhým. Neštěstí ale nastává ve chvíli, kdy dostane mediální prostor člověk, který o případu neví zhola nic a ještě posluchače obohatí o svá moudra, jimiž chce vystoupit z hlavního proudu rozhořčených lidí, kteří si nepřejí nic jiného, než aby byly děti Evě Michalákové bezodkladně navráceny. V případu je mnoho do očí bijících pochybení, kterých se dopustily norské soudy a nechvalně známý sociální úřad Barnevernet. Jen absolutní ignorant si jich nevšimne.

Jen na okraj, buďme tedy objektivní a říkejme tomu třeba justiční omyl. Když před čtyřmi lety na základě domněnek a neprokázaných obvinění norský soud stanovil verdikt, že se paní Michaláková dále nesmí vídat se svými dětmi více než dvakrát do roka na dvě hodiny, nebyl brán v potaz ani požadavek blízké rodiny chlapců, aby byli předáni do jejich péče. O Denise a Davida se tehdy přihlásil jak dědeček, tak i jejich teta( sestra Evy Michalákové), na jejich požadavek ale norský soud nijak nereagoval. Navíc byli chlapci rozděleni a bylo jim znemožněno mluvit mateřským jazykem. To je jen část pozoruhodných opatření norského Barnevernetu, proti jeho zacházení s dětmi a rodiči navíc hovoří i další desítky známých případů rodin ze zahraničí. Za velmi záhadných okolností byly odebrány děti také rodičům z Polska, Litvy, Ruska, Indie, Brazílie a dalších zemí.

deti2.jpg

(Foto: Eva Michaláková se svými syny Denisem a Davidem)

Eva Michaláková, by si měla udělat jiné děti, radí psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph. D.

Psycholog Jeroným Klimeš, známý svými vyhraněnými názory dostal prostor vyjádřit se k případu v Českém rozhlase. Svými úvahami nejprve v rozhovoru prozrazuje, že téměř neví o co běží, diví se totiž, že Eva Michaláková ještě nezbavila norské úřady mlčenlivosti. To samozřejmě nelze, norské úřady byly dokonce už několikrát vyzvány ke zveřejnění informací, na základě kterých Evě Michalákové syny odebraly a vyzvala je k tomu už i ona sama. To si zřejmě ale pan Klimeš nepovšiml. Místo toho se hluboce zamyslel a vypustil z úst nápad, který by situaci rozřešil, podle něj by bylo nejlepší, aby si Eva Michaláková udělala děti nové, mají se prý v současné péči dobře a přechod zpět ke své biologické rodině, by pro ně nebyl příznivý. Jak ale pan Klimeš ví, že se děti v pěstounské péči mají dobře, jak ví, že jim matka nechybí, když norská strana mlčí? Využívá snad Jeroným Klimeš nějaké jiné prostředky k dorozumívání s norskými úřady?

Pane Klimeši, dejte Evě Michalákové jedno své dítě

Budeme-li uvažovat logikou psychologa Klimeše, nabízí se ještě mnoho dalších nápadů jak pomoci matce, která nesmí být se svými dětmi. Buďme solidární, dejme Evě Michalákové své děti, podělme se. Každý kdo má například více než dvě děti, by mohl jedno nabídnout. Shodou okolností i pan psycholog má tři. Tak nebuďte lakomý pane Klimeši, darujte Evě Michalákové jedno své dítě! V současnou chvíli stejně není jisté, zda je PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. dále způsobilý k výchově svých dětí. Člověk kterému přijde normální zanechat své děti bezdůvodně jiným lidem k převýchově je minimálně emocionálně nevyzrálý a nemůže být schopen plnohodnotně vykonávat své rodičovské povinnosti.