„Na to ráno 9. dubna 2005 lety nikdy nezapomenu. Je sobota, takže nemusím vstávat do práce. Jenže mně je tak zle, že nevydržím ani ležet. Chce se mi zvracet. Zkouším vstát, ale nemůžu se postavit na levou nohu. Vůbec mě neposlouchá a divně se škube. Hlavu mám těžkou a nedá se udržet, padá mi dolů a já se musím opírat bradou o hrudník. Chvíli stojím a kývu se, svět se ode mě vzdaluje. Přestávám slyšet a před očima se mi hemží černé tečky. Občas se zlatavě zablesknou. A najednou nic. Nejsem!” Takhle vzpomíná na poslední okamžiky svého normálního života Lee Knight, tehdy pětatřicetiletý chlápek z anglického Rocesteru. (Foto: thesun.co.uk) Na první pohled si ve svém životě neměl nač stěžovat. Pracoval jako mistr v továrně na zemědělské a stavební stroje a bral ve srovnání s britským průměrem velmi slušné peníze. Měl velký dům, psa, šestiletého syna Jacka a hlavně oddanou a milující ženu Kate. Seznámil se s ní v roce 1998 v hospodě, kam chodil s kamarády na pivo a ona tam dělala servírku. Když s ním otěhotněla, rozhodli se, že se vezmou. Rodiče z obou stran byli sice proti, protože se jim nepozdával tak velký věkový rozdíl. Ve skutečnosti jen devítiletý – Kate bylo tehdy osmnáct a Leeovi sedmadvacet. Ale nakonec si prosadili svou a 4. dubna 1998 byla svatba. Schválně se znovu podívejte na datum, kterým tahle výpověď začíná. Není to totiž náhoda, ale o tom až za chvíli. „Kate byla veselá, krásně baculatá holka. Byli jsme spolu opravdu štastní. A když se nám narodil Jack, cítil jsem se úplně v extázi. Bez problémů jsme vstávali, aby ho Kate nakrmila, a při tom mě držela za ruku a říkala mi, jak moc mě miluje. A dělala to i poté, co Jack povyrostl a nebudil nás uprostřed noci svým křikem – prostě mě třeba ve tři ráno začala hladit a šeptala, že jsem to nejlepší, co ji v životě potkalo. Nejraději vzpomínám na společné procházky s kočárkem a naším psem. Drželi jsme se za ruce a říkali jsme si, jak je nám spolu dobře. Měli jsme jeden k druhému bezmeznou důvěru. Já jsem si to tehdy aspoň myslel.” Nemyslela si to ovšem Leeova matka Annette. Rodinku, která tak idylicky zahnízdila proti její vůli, chodila často navštěvovat a jejímu nespokojeně ostřížímu zraku začalo být na Kate cosi podezřelé: „Kate vždycky mluvila o věcech, které se jí staly nebo které udělala, jenomže pak se ukázalo, že nic z toho není pravda. Když jsem jí třeba řekla, že moje sousedka čeká dítě, úplně se rozzářila a oznámila mi, že je taky těhotná. Ale hlavně ať prý o tom nikomu ani muk, že je to překvapení pro Leeho. Když jsem se jí pak asi měsíc na to ptala, jestli mu to už řekla, škubla hlavou a utrousila, že o to přišla. Svatební foto (Foto: dailymail.co.uk) Chodila jsem k nim samozřejmě ne kvůli ní, ale hlavně proto, abych hlídala malého Jacka. Lee byl totiž celý den v práci. A Kate taky, hned jak mohla, začala dělat aspoň na půl úvazku. Nejdřív jako telefonní operátorka, pak jako servírka, potom jako recepční a nakonec jako barmanka... Jenomže nikde nevydržela déle než tři měsíce. Kdykoli jsem se jí zeptala, proč ji vyhodili, odvětila, že odešla radši sama, protože nedokázali ocenit, co v ní je, a neudělali ji manažerkou. Přitom všechno, co vydělala, utrácela za cetky pro Jacka, což jsem považovala za zbytečné vyhazování peněz. Nikdy jsem ale nic Leeovi neřekla – věděla jsem, jak moc ji můj syn miluje. A ty její bájivé lži jsem považovala za neškodné. Byla jsem hloupá. Kdybych zakročila hned, zabránila bych té svini zničit mému synovi život.” Lee pracoval tou dobou 54 hodin týdně a dával Kate všechny vydělané peníze. Taky starosti o nákupy, dům a splácení hypotéky nechal na ní. Nemá ani ponětí, že Kate ve skutečnosti nikdy nepracovala v žádném call centru ani v baru nebo na recepci. A že si místo práce jezdí užívat s chlápky, s nimiž se hojně seznamovala na internetu. Neví ani to, že hypotéku nesplácí, zařizuje si kreditní/debetní karty a bere si nové spotřebitelské úvěry na splacení těch starých. Kate ovšem naopak dobře věí, že Lee má v práci vysokou pojistku pro případ nemoci a taky – to hlavně – úmrtí. V hlavě se jí začíná rodit plán, jak vymazat své dluhy, které jdou řádově do desetitisíců liber. Stejně jako ke svým sexuálním dobrodružstvím k tomu využila internet. Po měsících zvažování různých variant (zabít manžela pomocí pilulí extáze nebo železa v tabletách) se rozhodla pro etylenglykol –  smrtelně jedovatou, ale běžně dostupnou látku, obsaženou například v nemrznoucích směsích do ostřikovačů nebo v čisticích prostředích. Mechanismem zabíjení je podobná metanolu. "Poprvé mi začalo být blbě v únoru," vzpomíná Lee na to, jak to všechno začalo. "Ráno jsme měli vyrazit na křtiny mé neteře, ale mně bylo tak zle, že jsme nakonec obřad nestihli a na hostině jsme se zdrželi asi jen půl hodiny. Zvracel jsem, cloumaly mnou záchvaty zimnice a strašně jsem se potil. Jelikož to bylo v zimě, myslel jsem si, že jsem chytil nějakou chřipku. Druhý den už to bylo trochu lepší, tak jsem šel normálně do práce. Ani ne za týden to ale přišlo znovu. Byl jsem nervózní a vůbec jsem chvílemi nevnímal, co se kolem mě děje. Pořád jsem Kate říkal, že je mi blbě a že bych měl asi jít k doktorovi, ale ona mě ujišťovala, že to nic není a jen se asi zase vrací ta chřipka. Šel jsem do postele, ale nemohl jsem spát, pořád jsem skřípal zuby. Druhý den se mi po těle a na obličeji udělala divná červená vyrážka. Nejdřív hrozně svědila, pak se z ní vytvořily bolavé suché strupy. Vzpomínám si, jak jsem se jednou jen tak v žertu Kate zeptal, jestli mi ‚nepřimíchává‘ něco do jídla. Strašně vypěnila, jak si něco takového můžu myslet, když ona mě přece miluje a snaží se mi naopak pomoct. Pak to celé zase záhadně přešlo. Kate Knight(ová) (Foto: dailymail.co.uk) Byl začátek dubna, čtvrtého jsme měli oslavit sedmé výročí naší svatby. Přišel jsem z práce domů dřív, Kate dělala slavnostní večeři – čínu na kari, kterou jsem zbožňoval. Chutnala sice nějak divně, jakoby kovově, ale nechtěl jsem Kate urazit. Po jídle jsem jí dal dárek, zlatý prstýnek jako znamení naší věčné lásky. Vrhla se mi radostí kolem krku. Pak jsme si přiťukli červeným vínem. Chutnalo taky nějak divně – kovově." Pět dnů poté Lee ráno zkolaboval. Odvezli ho do nemocnice. Krvácely mu vředy v žaludku, zkolabovaly mu ledviny. Doktoři ale nebyli s to zjistit příčinu. Kate jim s klidným a sebejistým výrazem ve tváři řekla, že je určitě tím, jak Lee jedl nezdravě a pil moc alkoholu. Prodělal několik operací a napojili ho na umělou ventilaci – byl ovšem stále v kómatu a doktoři mu nedávali moc šancí. Každý den ho navštěvovala jeho matka a otec, Kate se vůbec neráčila objevit. Teprve když se po šestnácti týdnech Lee probral k vědomí, přispěchala najednou do nemocnice. Vymínila si, že se o něj bude starat – hlavně že mu sama bude dávat napít, když bude mít žízeň. Leeův stav se díky její ‚péči‘ začal opět zhoršovat. A kdyby se Kate (bůhvíproč!) sama neprozradila, zemřel by a nikdo by zřejmě nepřišel na to, že mu do vody i nadále přilívá nemrznoucí směs. Jednoho dne ale potkala Kate svou sousedku a chlubila se jí, jak na manžela vyzrála. Popisovala jí, jak mu už od zimy dává do jídla a pití jed. A že, až Lee umře, dostane ona šesticifernou sumu z jeho pojistky. Že je to úplně dokonalý plán, protože ani doktoři v nemocnici nic nepoznali, cha-chá. Sousedka tomu nejdřív nevěnovala pozornost. Znala Kate už z dřívějška a dobře věděla, že si ráda vymýšlí. Jenomže Kate ji pozvala k sobě domů a otevřela skříňku pod dřezem – bylo tam několik nádob s nemrznoucí směsí do chladiče. A z jedné už toho na první pohled notně ubylo. Když přišla sousedka domů, zavolala Leeově matce a všechno jí řekla. A ta pak vše řekla doktorům, kteří okamžitě zalarmovali policii. Kate byla vzápětí zatčena a doktoři potvrdili, že Leeův stav skutečně zřejmě zapříčinily malé pravidelné dávky etylenglykolu. Bohužel Lee už byl v takovém stadiu otravy, že sice nakonec přežil, ale oslepl, téměř ohluchl a dodnes musí docházet každý den na čtyřhodinovou dialýzu. Zdravotní sestra Jackie se nakonec stala Leeovou novou partnerkou (Foto: thesun.co.uk) Dokonce se později zúčastnil i soudního přelíčení, kde Kate dostala 30 let natvrdo. „Když jsem se poprvé v nemocnici od své mámy dozvěděl, že mi to udělala Kate, nechtěl jsem v první chvíli žít. Ale čím víc detailů jsem se později dozvídal, o to větší chuť jsem měl dokázat jí, že mě nezničila, i když se o to tak rafinovaně snažila. Vím, že se už pár dnů poté, co jsem byl v nemocnici, odstěhovala za nějakým chlápkem do sousedního města, syna Jacka schovala u svých rodičů a psa dala do útulku s tím, že už se pro něj nevrátí. Z domu odvezla všechno své oblečení a cennosti, sebrala dokonce i mou peněženku. U soudu pak tvrdila, že jsem si všechny problémy způsobil sám nezřízeným pitím a že jsem ji doma pravidelně mlátil. Vypadala prý při tom znuděně, žvýkala a kreslila si něco na papírky. Možná je lepší, že jsem slepý a neviděl jsem ji. A naslouchadla jsem si radši sundal."