Prosinec je v plném proudu. Pokud patříte k těm, kteří milují předvánoční čas, určitě máte doma adventní kalendář. Barevná papírová krabice, která za okénky jednotlivých dní od 1. do 24. prosince skrývá sladkost, má tradici delší, než si myslíte. A zpočátku pochopitelně vypadala úplně jinak.
Budoucnost je otevřená
S křesťanskými Vánoci je neodmyslitelně spjat advent, čili těch 24 prosincových dní od začátku posledního měsíce roku až do svátku. A k adventu zase patří adventní kalendář. Jeho účelem je zpříjemnit především dětem (ale samozřejmě i dospělým) čekání na dárky tím, že si každý den pod okénkem najdou nějakou sladkost. Má to ale i jiný význam.
V adventním kalendáři je zachyceno celé původní poselství Vánoc. Během adventu lidé „čekají“ na příchod Ježíše Krista stejně, jako kdysi Židé čekali na příchod svého zachránce. Při čekání je důležitá trpělivost a otevřenost. Člověk, který něco vyhlíží, se připravuje na změnu, je bdělý a napjatý. Právě tuto vnitřní otevřenost, ale i otevřenost vůči druhým lidem a dobrým věcem symbolizují otevíratelná okénka v kalendáři. Podoba advenťáku, kterou známe dnes, ale nejprve vypadala docela jinak a ustálila se až postupem času.
Vznikl díky náhodě
Původní adventní kalendáře bývaly skoro až uměleckými díly. První známý kus vyrobili ručním vyřezáním ze dřeva v roce 1851. První tištěný adventní kalendář je o půl století mladší. Roku 1908 ho vlastně nechtěně vytvořil německý tiskař Gerhard Lang z Maulbronnu, spolumajitel tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově. Ten už měl podobu desky s malými obrázky přidělanými na lepence. Lang svůj výtvor nazval „V zemi Ježíškově“ a ještě neměl otevírací okénka. Na to tiskař přišel až o pár let později.
Pak se adventní kalendáře s liturgickými výjevy začaly stávat součástí Vánoc. Jednotlivé obrázky vypadaly jako části vesnic nebo měst a okénka za nimi byla důmyslně schovaná. Kalendáře byly vyráběny v malých dílnách z tvrdého papíru a většinou skrývaly obrázky, veršíky nebo citace z Bible.
Sladkosti se také objevily až později, konkrétně po druhé světové válce, která pro tyto kalendáře znamenala trochu útlum (ostatně jako pro řadu dalších věcí). V 50. a 60. letech 20. století ale kalendáře slavily úspěch v řadě států a každá země si je postupně upravila podle svých zvyklostí. Základní forma a především myšlenka ale zůstávají – doufejme – dodnes.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
