Oscarový favorit 1917 místo bitevní vřavy sází na komorní drama: Technicky vypiplaný film vychází ze skutečné story – G.cz
Vyhledávání

Oscarový favorit 1917 místo bitevní vřavy sází na komorní drama: Technicky vypiplaný film vychází ze skutečné story

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Letošní oscarové klání přineslo hned devět snímků nominovaných na titul Nejlepší film roku 2019. Mezi psychologickými a vztahovými dramaty výrazně vyčnívá výpravný válečný snímek Sama Mendese 1917. Klasickou žánrovku od něj ale rozhodně nečekejte.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 5.2.2020, 15:37

My dva a válka

92. ročník udílení Cen Americké filmové akademie aka Oscaři klepe na dveře! Kategorií je mnoho, reálně ale nás, kteří jsme nad filmovými cenami ještě nezlomili hůl, zajímá především to, který snímek se stane tím nejlepším roku 2019. Horkým favoritem je snímek režiséra Sama Mendese 1917, který získal sedm cen BAFTA a na Zlatých glóbech mimo jiné bodoval v kategorii Nejlepší drama.

Film částečně vznikl na základě příběhu, který Mendesovi vyprávěl jeho dědeček Alfred. Tak, jak jej tvůrce bondovek Skyfall a Spectre, ale také třeba Americké krásy či výtečného Nouzového východu, přetvořil pro stříbrné plátno, sledujeme putování dvou mladých britských vojáků Schofielda (George MacKay) a Blakea (Dean-Charles Chapman). Ti na sklonku jednoho z největších mezinárodních válečných konfliktů všech dob dostávají nelehký, možná až nesplnitelný úkol. Musí zdolat nepřátelské území a doručit zprávu, která může zabránit drtivému útoku a zachránit tak stovky vojáků. A aby to bylo extra drámo, mezi ohroženými je pochopitelně i Blakeův bratr.

Každý, kdo se jen trochu orientuje v historii 20. století, ví, že i když první světová válka neměla jasného a konkrétního šíleného záporáka s bizarním knírkem a představou o vlastní rasové nadřazenosti, byla minimálně stejně brutální a ničivá jako ta, co následovala několik let po ní. Jasně, holocaust byl zlo a chápeme, že to emocionální zabarvení dělá svoje. Ale zkuste se někdy projít po bitevních polích na Sommě a pochopíte, že ten Verdunský mlýnek na maso, co si (doufejme) pamatujete z hodin dějepisu, taky nebyla žádná sranda.

Je tedy jedině dobře, že se jí filmaři i v roce 2020 věnují. Mendes jde navíc podle všeho ve stopách kolegy Christophera Nolana, který se před několiak lety pustil do zpracování slavné druhoválečné operace, evakuace u Dunkirku. Monstrózní akci a jednu z největších operací tohoto konfliktu divákům přiblížil na příbězích třech konkrétních postav, tedy velmi komorním, možná až intimním způsobem. A o totéž se nyní pokusil Mendes.

Technologický skvost

Ačkoliv se tvůrce rozhodl vyhnout se epickým bitevním scénám, na něž jsme z kanonických snímků válečného žánru zvyklí, neznamená to, že by zapomněl na technickou stránku věci. Naopak; pokud zahraniční kritici (u nás jde snímek, který za pár dní pravděpodobně vyhraje nejednoho Oscara, do kin až 26. února) na počinu něco oceňují, je to právě jeho formální zpracování.

Nejen, že je film natočen tak, aby vypadal jako snímaný na jeden záběr, ale celé natáčení probíhalo v exteriérech. Štáb nechal vykopat vlastní zákopy, po krajině rozmístil tuny falešných mrtvol, najal stovky komparzistů do rolí vojáků a nebál se ani skutečných výbuchů. V okolí Low Force, River Tees a Teesdale, kde se snímek vyráběl, bylo dokonce nutné vytvořit speciální informační značení pro turisty, které upozorňovalo, že oblast není poseta pravými těly a končetinami lidí, nýbrž filmovými rekvizitami.

Další zajímavostí je určitě i to, že si tvůrci jako lokaci natáčení vybrali zcela záměrně Hankley Common ve Skotsku, ačkoliv příběh se odehrává ve Francii. Tam ale nejsou použitelné makety Atlantického valu, který zde před lety postavily kanadské jednotky za účelem nacvičit útok a dobití skutečného Atlantického valu, který za války vybudovali Němci v Normandii.

Podobné články

Doporučujeme

Další články