Je sice pravda, že se Česká televize v poslední době celkem snaží zahrnout do svojí dramaturgie i tvorbu ze „zlatých časů“ kinematografie, ale na jednoho z největších filmařů všech dob se stále nějak zapomíná. Orson Welles je přitom jedním z těch umělců, kteří mají co říct i o několik generací mladším divákům. Jeho filmy jsou v určitém ohledu tak nadčasové, že při jejich zhlédnutí člověk občas nevěřícně zakroutí hlavou nad tím, jakou úroveň mají scénáře produkované o pět, šest, sedm desetiletí později.

il_gattopardo_ballo01.jpg

Viscontiho mistrovské dílo Gepard se občas ve vysílání ČT objeví. Welles buď vůbec či velmi zřídka. (Foto: wikipedia)

Přestože Welles celou svou kariéru bojoval se studii a většina jeho mistrovských děl utrpěla zásadními post-produkčními zásahy, které autor sám připustil jen s velkým sebezapřením, jakožto všestranný talent schopný svoje filmy napsat, režírovat a posléze v nich i hrát, vždy vynikal talentem vnuknout svým snímkům komplexní i komplikovanou koncepci a zvláště neobvyklou hloubku.

Wellesovy filmy jako by fungovaly na dvou odlišných platformách. Na jednu stranu mají ve většině případů skvěle napsané dialogy a propracovanou dějovou linii včetně spousty nepředpokládaných zvratů, na druhou stranu jsou plné detailů, střípků a symbolů, které, když se poskládají do sebe, odhalí témata spojená s jeho celoživotní obsesí – snahou nahlédnout hluboko do lidské duše, zkoumat paradoxy v subjektivním vnímání morálky a dumáním nad stavem a postupnou deprivací společnosti.

citizen-kane-original.jpg

Orson Welles ve svém nesjlavnějším filmu Občan Kane (Foto: kimmikong.wordpress.com)

Většina diváků má Wellesovo jméno pravděpodobně spojené s Občanem Kanem a faktem je, že tento film byl v mnoha ohledech určitou revolucí v hollywoodské produkci. Do té doby pro filmovou tvorbu neprobádaný styl retrospektivního vyprávění, jenž využívá několika mediátorů, kteří unifikující postavě novináře odhalují fakta, která jsou však zabarvená jejich vlastní úlohou v příběhu a tudíž často neobjektivní a zaujatá, je schopen dát filmu nebývalou hloubku a prostor k zamyšlení nad možnými interpretacemi. Revoluční bylo i použití takzvaného „hlubokého ostření“, které umožňovalo vklínit několik scén do jediného záběru (některé odehrávající se v pozadí).

deepfocus.jpg

Wellesova revoluční technika hluboké ostření. Zde tvoří dynamickou tenzi mezi přítomností a "starými dobrými časy". (Foto: thefilmexperience.net)

Krom toho, že Občan Kane je filmem pro trochu náročnější diváky, byla by velká škoda si po jeho zhlédnutí odškrtnout Wellese ze seznamu „zásadních tvůrců“ a nevěnovat pozornost mnoha dalším skvělým filmům, které za svou kariéru natočil. Za zhlédnutí rozhodně stojí například Dotek zla, jeden z absolutních vrcholů žánru film-noir. Wellesova schopnost vykřesat z průměrného detektivního příběhu dílo, jenž jak svou neotřelou estetikou tak absolutně jedinečnými postavami a dějem, který znovu využívá techniku „někdy je lepší ukázat méně než více“, zůstane svým způsobem již pravděpodobně nepřekonáno.

best-1950s-noir-films.jpg

Dotek zla - otylý zkorumpovaný Orson Welles a normálně plavovlasý Charlton Heston v unikátní roli mexického politika. (Foto: www.tasteofcinema.com)

Za zhlédnutí určitě stojí i Wellesova adaptace Kafkova klasického románu Proces, ale pokud toužíte po skvěle propracovaném thrilleru s atmosférou hustou, že by se dala a občas dokonce nedala krájet, pustě si Dámu ze Šanghaje nebo téměř zapomenutý klenot Pan Arkadin – Důvěrná zpráva, který si v ničem nezadá se soudobými filmy v podobném duchu, které se však většinou neubrání určité míře komerčního patosu.

mr-arkadin-2.jpg

Welles v jednom z jeho méně známých snímků - Pan Arkadin - důvěrná zpráva. Studio udělalo z filmu téměř nesrozumitelný blábol. Film se nepodařilo úplně dokonale restaurovat (existuje několik verzí), i tak je to jeden z nejlepších thrillerů vůbec. (Foto: driverlayer.com)

Orson Welles byl bohužel v záplavě svého talentu tolik ponořený do své artistní vize, že postrádal jakousi praktičnost a nikdy si nebyl schopen pohlídat to, aby měl nad svými filmy absolutní kontrolu, tudíž jeho debut Občan Kane je prakticky prvním a posledním filmem, který byl uveden do kin v podobě, kterou Welles zamýšlel. Všechny jeho ostatní snímky se staly obětmi producentů a byly bez milosti přestřihány, kráceny či dokonce dotáčeny jinými režiséry.

orson-welles-the-third-man-1945.png

Welles "pouze" jako herec v oskarovém snímku Třetí muž. Scénář napsal slavný britský spisovatel Grahem Greene (Foto: classiccrazyeyes.wordpress.com)

Wellesovo memorandum studiu, ve kterém vysvětluje, proč jimi upravená verze Doteku zla není funkční, je jedním z nejpozoruhodnějších vhledů do koncepčních a myšlenkových pochodů geniálního umělce. Welles zde velmi srozumitelným způsobem vysvětluje a obhajuje svou představu – dává nahlédnout takzvaně do kuchyně. Prakticky vysvětluje původní záměr u každé změny, kterou studio udělalo.

Je velmi překvapující, že není veden pouze svou intuicí, ale je schopen s médiem pracovat takovým způsobem, že každý detail má v rámci děje, dynamiky, symbolismu apod. svoje logické opodstatnění. Naštěstí se po jeho smrti podařilo většinu jeho tvorby restaurovat a v rámci možností co možná nejvíce přiblížit podobě, kterou Welles zamýšlel.

wellesdirecting.jpg

Orson Welles za kamerou během natáčení Občana Kanea. (Foto: cinearchive.org)

Proto určitě stojí za to doplnit si znalosti a vrhnout se na jeho filmy. V dnešní době glorifikovaní režiséři jako Christopher Nolan nebo Wes Anderson vám pak možná ve srovnání s Wellesem přijdou jako chudí příbuzní. Géniové se nerodí v každé generaci a i možná proto se Wellesův celoživotní obdivovatel Ed Wood ocitl na úplně opačné straně kvalitativní škály než jeho hrdina.

A TADY máte 8 profesí, které se těší všeobecnému pohrdání.